Po stopách Brdských radarů

Trasa_radaryProfil_radary

 

Trasa: 110km, převýšení: 2 033 m

Během dušičkové soboty jsme ujeli před ponurou náladou do Brd prozkoumat další z tajemných míst minulosti. Námětem našeho vejletu se pro tentokrát staly brdské radary.

Vyjeli jsme v pěti kusech v 9:00 z nádraží ve Štáhlavech. Dorazil Šéďa s Tlumičem, Michal a Vašek B. Jen jsme se rozjeli začalo mrholit a déšť během cesty kozelským lesem sílil. Objeli jsme Lopatu po modré značce a mířili z lesa ven směrem na Nevid, kde byla naplánovaná první tématická zastávka torzo radiomajáku Luftwaffe BE12 z druhé světové války, které dodnes stojí uprostřed pole na okraji obce Nevid. Ještě předtím jsme neplánovaně stavěli u chaloupky pana Chaloupky (známý režisér televizních večerníčků), abychom nandali pláštěnky, protože začalo celkem vydatně pršet. Po chvíli jsme byli u trosek radiomajáku a provedli archeologický průzkum této stavby. Dodnes se dochovala střední cihlová kruhová základna a soustředně umístěný betonový prstenec o průměru asi 20m, po kterém kdysi jezdila obrovská otočná anténa. Na dlouhé bádání nebyl čas, neboť v 10:00 byl domluven v Mirošově u kostela sraz s dalšími účasníky zájezdu – Janou a Karlem.

Kupodivu přesně na čas se nám podařilo dorazit na místo smluveného spichu. Po chvíli přijel Karel a v těsném závěsu Jana. Dál jsme tedy pokračovali už jako  peloton 7ks. Z Mirošova jsme hned zamířili do Brdského lesa přes oblast zvanou Pod  Záborčím. Na lesní cestičce nás překvapila dvojice brodů přes potok. V dnešním mokrém dni nic příjemného. Nakonec  si nabral do jedné tretry vodu pouze Vašek, což lze u 14 nohou co šly přes vodu 2x považovat za vysokou úspěšnost brodění 27:1. Kolem zříceniny Drška jsme přejeli ke Kolvínu a pokračovali na hráz dolního Padrťského rybníku. Ten byl dnes vypuštěný. Od rybníku jsme stoupali přes Roviny na nejvyšší bod dnešní trasy, kterými se svými 862m.n.m byla Praha. Kromě známého meteoradaru pro ČR jsme navštívili v lese několik stanovišť stanice Pegasus Y a jejích  ztracených goniometrických zaměřovačů a radarů Luftwaffe z druhé světové války. Nalezli jsme v lese celkem čtyři stanoviště zaměřovače Heinrich Plier, po kterých zbyly na třech místech charakteristické masivní betonové patky, halda shnilých trámů ze stožárů, korodující torza držáků antén, osnaté dráty zarostlé ve stromech a spoustu dalších zajímavých artefaktů starých téměř 70 let. Na náhorní plošině Prahy jsme se podívali ještě na Čákovu vyhlídku, která nabízí daleký výhled západním směrem. Vidět je až na příhraniční kopce Českého lesa.

Z Prahy jsme pokračovali strmým bikovým sjezdem kolem lomu na Červeném vrchu. Na lesní šotolinové cestě pod ním chytil Karel ostrý šutr do pláště a musel řešit defekt. Mířili jsme na hráz horního Padrťského rybníku. Dřevěná lávka byla díky vodě uklouzaná jako nikdy. Ještě že jsem všechny varoval předem že to bude klouzat. Ale  že tak moc, že i když to vím tak hodím tigra jsem netušil. Prostě ani pěšky to nešlo bez obtíží přejít. Nohy mě podjely jako nikdy a poroučel jsem se k zemi.  Ostatní už byli opatrnější. U horního rybníka se od nás odpojil Šéďa s Tlumičem, kteří spěchali domů.

V pěti jsme pokračovali kolem základů Teslínského kláštera na nejznámější vrchol Brd – legendární kótu 718, kde měl stát americký radar. Na místě jsme zjistili, že je známý jen mediálně a kroměvrcholové tyčky a mezníku zde nic není. V Teslínech jsme přejeli státovku a pokračovali do jižní části Brd. Po žluté značce jsme jeli pěkným bikovým singlem kolem hradiště Hengst a pokračovali po hřebenech až na Třemšín, který jsme zdolávali direct severní stěnou – takže kola na ramena a vzhůru. Nahoře jsme opekli buřty na ohništi, a protože čas už se nachyloval a do západu slunce zbývaly dvě hodiny Jana se rozhodla vrátit.

Dál jsme pokračovali ve čtyřech. Po modré značce jsme sjeli pěkným obtížným a členitým trailem do Starého Smolivce. Cesta vypadala asi následovně: kořeny, klacky, pařezy, tráva, smrčky, břízky, bahno, louže kameny. Prostě paráda a obzvlášť Karel si sjezd náležitě vychutnával až ho větev šlehla do tváře. Největší kotrast tomu pak byla nově vybudovaná krásná 3km asfaltová formanská cyklostezka ze Starého Smolivce do Dožic. Pohledem na Brdského Anděla jsme se rozloučili s Brdskými lesy. Po okrskách jsme to vzali přes Čížkov do Železného újezda kolem rozhledny. Na její návštěvu již bohužel nezbýval čas. Přes horu Hora 636 m.n.m jsme probikovali do Louňové. V lese už byla pomalu tma a tak přišlo vhod, že dál trasa vedla otevřeným terénem po hřebenech vrchu Nad Dřevnicí a Oběšeného až do Blovic. V Blovicích se setmělo úplně a tak jsme nandali světla a zbytek cesty dojeli po silnici. Na křižovatce nad Šťáhlavama jsme se rozdělili na dvojice. Já doprovodil Vaška, který neměl světla do Losiný a Karel doprovodil Michala.

Celkově shrnuto, pěkný brdský výlet s mnoha zajímavostmi na trase. Kde jinde se vám podaří navštívit české, německé a potencionální americké radary v jeden den. Škoda jen, že dny už jsou tak krátké.

Počasí: Ráno oblačno 6°C občas přeháňky, odpoledne oblačno, 12°C

Účast: Martin, Šéďa, Tlumič, Michal M, Vašek B, Jana a Karel

Průměrné hodnocení  1 2 3 4 5  You must login to vote
«   »

Jedna odpověď to “Po stopách Brdských radarů”

  • Pěkný! A to v sobotu dopoledne lilo teda u nás fest, že by mě na kolo nevytáhli. Ani Radyňáci :) . p.s.: Osmáci přidávájí radyňáky do svych spřátelených týmú :D

Vložit komentář

Aktuálně
příští trénink 25.02.2020

15.2.2020 - RADOUŠOVO BLOUDĚNÍ 2020
Sponzoři
Archiv
Fotografie dne
Předpověď počasí
Kalendář
Únor  2020
Po Út St Čt So Ne
   
  1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29  
Anketa
TOPlist