Radoušovo Bloudění 2016

RB2_malý

Fotogalerie 1 (Míša)
Fotogalerie 2 (Vašek Kříž)
Fotogalerie 3 (Martin)

VÝSLEDKY
Výsledky ve formátu PDF ke stažení zde:
Výsledky Kat. M1, Výsledky Kat. M2, Výsledky Kat. Z, Celkové výsledky

Mapa postupů jednotlivých závodníků

Není pajda jako pajda, aneb mých prvních 50km po svých…

Už několik let, mě kamarát Benžo zve na jejich noční 50km adrenalinový pochod – Velbud. Od účasti mě vždy zrazovala představa jak já jako cyklista můžu překonat takovou šílenou vzdálenost po svých, bez kola. Letos u příležitosti jubilejního 10. ročníku této akce jsem se rozhodl si to zkusit na vlastní kůži.

V pátek večer usedám do auta a mířím do obce Jarov v okrese Plzeň sever. V místní hospůdce je prezentace. Asi 15 minut před startem dostáváme slovní popis trasy na A4. Ani to nedočtu a už stojím před hospodou s padesátkou dalších dobrodruhů. Zadání zdá se být jednoduché. Dojít z Jarova při levé straně Berounky a Střely až do Liblína na most, přejít Berounku a po její pravé straně dojít po červené turistické značce až do Chrástu. Přes Dolanský most přejít Berounku a dojít zpátky do Jarova.

Noční pochod Velbud 2016

Přesně ve 22:00 se na pokyn „rozejděte se“ dá početný dav lidí a čelovek do pohybu. Navigaci netřeba řešit, jde se v houfu. Opouštíme vesničku Jarov a noříme se do chladné zimní noci. Had čelovek nasvěcuje temnou polní cestu a vytváří nezapomenutelnou atmosféru. V hlavě se mě melou myšlenky typu „Co mě čeká, budu to vůbec schopen ujít?“. Ale neřeším to, jde se docela rychle asi 6km/h. Zatím pohoda, jsem schopen se držet první skupiny.

DSC01579

Podél Dobříčského potoka a následně toku Třemošné sejdeme na levý břeh Berounky. Ve skupině se povídá, probírají se různé zážitky a tak cesta pěkně ubývá. Když se chce někomu na malou nečeká se na něj. Tady mě dochází, že to není úplně jenom obyčejná procházka, ale že se bude závodit :) . Od Berounky se odpojujeme až u obce Robčice. Kousek za obcí se na horizontu najednou zjevuje skupina lidí s čelovkami. Je to jasný zkrátili si to po silnici a dostávají se pár metrů před nás. Začala vládnout rivalita. Ke Střele se obě skupiny spojí. U Piplova mlýna překonáme řeku Střelu po mostě a pokračujeme po zelené značce až na most přes Berounku v Liblíně. Stoupání z Liblína nás trochu natáhne. Pokračujeme po červené značce, která nás povede až do Chrástu. Kdo jí zná, tuší co nás čeká. Členitá pěšinka nad strání pravého břehu Berounky, která nerespektuje vrstevnice. Prostě nahoru – dolu až do Chrástu. Najednou se ocitnu na úplném čele poutníků. Snažím se jít svižně abych na pěšince nikoho nebrzdil. Po chvíli se otočím a za mnou nikdo.

Velbud 2016

 Jdu sám temnou pěšinou a každou chvíli se otáčím zda mě někdo dojde. Asi v půl jedný ráno míjím jez u Libštejna a zříceninu hradu. Na louce u mlýna pod Žíkovem dostávám hlad, a tak vytáhnu z báglu první brzdu – dvojitej krajíc chleba s hermelínem. Cpu se zvolňuju a za mnou se začne oběvovat světýlko další čelovky. Soudě podle toho že se světlo houpe, někdo běží. Dojdu k plotu u mlýna se značkou zákaz vjezdu s nápisem „Vstup zakázán, soukromý pozemek“ Je to divný pamatuji se, že ta červená značka vede přímo přes dvůr tohoto mlýna. A teď je tu plot? Mlýn svítí, zhasnu tedy čelovku abych nikoho ve mlejně nevzbudil a skáču přes plot. Hned za mlýnem stojí fábka a v ní dvě slečny, které vylézají ven. Hned mě dojde, že je to slibovaná tajná kontrola s občerstvovačkou.

Občerstvovačka na Velbudu

Je asi 1:30 ráno. Jsem teď sice najeděnej chlebem, ale teplý čaj a buchta se neodmítá. Prohodím pár slov, a po dvou kelímkách čaje vyčkávám kdo přijde. Objeví se Láďa Burda a voják  (kluk co chce jít do armády jako voják v záloze).  Pokračuji dál s Láďou. Jdeme hodně svižně, až moc. Najednou ztratíme značku a jsme někde ve stráni nad řekou. Kouknu do telefonu a hned vidím, že jsme pod. Takže strání direkt nahoru.

Až ke Kačeřovskýmu mlýnu je trasa hodně přísná. Nahoru – dolu – nahoru -dolu. Někde před Darovou trasu protíná elektrický ohradník. Jdem do ohrady a najednou proti nám stojí dva koně. Vůbec se čelovek nebojí a jdou až k nám. Asi polospí. Podrbeme koně a projdem kolem nich. Jsou asi 3 ráno. Projdeme kolem golfového hřiště a míříme k další propasti k Díreckému potoku. Jsme asi na 30km. Začínám cítit, že něco na chodidlech není v pořádku. Asi se mě právě dělají puchýře. Začíná to bolet. U Nadryb se před námi z nenadání objeví někdo s čelovkou. Že by nás někdo předběhl? Ne jsou to pořadatele, kteří si trasu zkracují a zde mají domluven noční přívoz přes Berounku. My pokračujeme dál na Chrást. Chůze se pro mě stává čím dál tím více bolestivá. Snažím se držet tempo Láďi, ale to pro mě znamená stále popobíhat. Aby ne. Dozvídám se od něj, že běhá maratony. No to jsem si tedy vybral parťáka. Je to prostě Běhounek.

Běhounek

Do Chrástu chybí asi 8km, nemůžu se dočkat až tam budem. Strašně to bolí. V Chrástu před cukrárnou máme za úkol si zapamatovat co je tam za pomník. Jak příznačný. Je tam hurvínek. A přesně jak tahle loutka se teď cítím. Je asi 5 ráno, nevládnu nohám, bolí to a já se cítím jak kdyby mě někdo ovládal za ty špagáty. A co víc před pomníkem sedí dva pudlové s čelovkama – jasná halucinace.  Jsem zralej na to to zabalit. Jenže z Chrástu domů je to 20km a do cíle 14km. Takže zabalit to nemůžu. Teplý čaj s cukrem a kus chleba mě zbavuje halucinací. Pudlové s čelovkama se promění zpátky v kameny s reflektory nasvěcující pomník. Láďa chvíli ještě svačí a já raději jdu pomalu dopředu. Stejnak mě za chvíli dojde – hned u přejezdu.

DSC01596

Pokračujeme po modré značce až k Dolanskému mostu přes Berounku. Najednou se za námi objeví čelovka. Že by nás někdo dohnal? Ne. Je to cyklista s kytarou. Ptá se kam jdeme, takle v 5 ráno. Do Chotiný. No já tam jedu na kole. To neměl řikat, jak já mu ho teď závidím. Rozhovor se rozvine a já vidím, že má podsedlové brašny. Říkám mu, jestli jezdí taky nějaké ultramaratony, když vidím ty brašny. A on že jel ve 2014 1000 miles. Jaká náhoda, já je v tom roce vyhrál :) . To kecáš, to by jsi musel být Martin Vít. No sem, si na mě posviť. Byl to Ferda co se tenkrát vsadil o strašně moc věcí, že ujede na kole 1000 mil. No prostě se na Dolanským mostě v 5 ráno v sobotu asi nepotkají uplně normální lidi.

Kytarista

Až do Dolan jede na kole při nás. Tady odbočujeme na zelenou značku, on pokračuje po cestě. Láďovi už nestačím, chci ho nechat jít a došourat se do cíle svým tempem. Musím při něm stále popobíhat, protože pro bolest na chodidlech se nemohu odrážet na dlouhé kroky. Jeden jeho krok jsou pro mě tři pidi běžecké kroky. Vytahuji termosku, že se napiju a nechám ho odejít. Jenže on zvolňuje. Nechce jít sám, nevidí prý na ten papír s itinerářem a ztratil by se. Já ho zase nechci brzdit a tak se snažím držet to jeho šílený tempo. Čím rychlejš budeme v cíli tím líp. Nemůžu se dočkat až si sundám ty zatracené boty.

Jenže popobíhejte vedle maratonského běžce. To ho nenechá jít pěšky. Každou chvíli hodí taky pár běžeckých kroků. No tak na to ti kašlu si běž. Za Žichlicemi podél Třemošenky je Láďa asi 100m přede mnou. Hlodá ve mě závodník. Proč ho nedojdeš? Mozek říká, protože tě bolí chodidla jak kráva. K čertu s tebou, běžím přes bolest k němu až do údolí „Dutých Hlav“. Společně pak šlapeme nahoru po silnici. Jen mu koukám na paty a snažím se při tom spíš spát, aby mě to tolik nebolelelo.  Poslední polňačka do Jarova – asi  2km do vytouženého cíle. Láďa volá pořadatelům, že dojdeme ještě před 7 ráno, kdy má otevírat hospoda.

Konečně trochu zvolňujeme, abychom nepřišli do Jarova moc brzo. Asi 500m před hospodou mě vyzval Láďa k závěrečnému Sprintu. Copak můžu? Já sotva jdu :) . Nakonec jsem dorazil asi 30s za ním v 6:40. Tedy rovných 8h a 40 min noční svižné chůze a na vzdálenosti 53 km. Mám neskutečnou radost že jsem to dokázal.

Radost v cíli

Sundavám konečně boty a vidím tu spoušť. Puchýře kam se podívám. Je to hrozný. V 7:08, tedy 28min po nás přichází voják. Až po další hodině v 8:07 dalších 5 lidí s Benžem, v 8:14 další čtři a v 8:44 první žena. Jsem totálně tuhej, nemohu jít ani na záchod. Představa, že se zvednu od stolu a pojedu domů, je nereálná. Nemůžu chodit. Ještě páreček a kofolu prosím. V 9 ráno se loučím. Jdu jak pajda, mám na to nárok. Byla to má první pajda :)

Nohy

Co říci závěrem. Ujít 50km není jednoduchý. Ujít je v noci je ještě horší. Ujít je rychle je šílenost. Díky Láďovi, že mě pomohl držet šílené tempo. Díky organizátorům této magořiny za zkušenost a potrápení vůle. Díky za tu neskonalou radost v cíli a parádní atmosféru této akce.Pochodu se účastnilo 49 lidí, 41 jich došlo do sobotního poledne do cíle. Celou sobotu  jsem nebyl schopen se postavit na nohy. O tom že potřebuji překonat do postele dvoje schodiště ani nemluvím. V neděli už je to lepší a tak jedu zmrzačené tělo alespoň trochu rozhejbat na kole.

Na rajčeti Benža je možné najít velkou fotoreportáž z pochodu Velbud 2016.

Na cykloserveru je možné vidět trasu 10. ročníku nočního 50km pochodu Velbud 2016

Novoroční závod na Žďár – 1.1.2016

Vrcholová fotka na Žďáru 2016Dlouholetou rokycanskou Novoroční tradicí je pokoření vrchu Žďár. Rokycanský sokol pořádal letos již 45. ročník kultovní turistické akce zvané Novoroční výplaz na Žďár. Pro sportovce je výzvou pokořit vrchol Žďáru co nejrychleji a tak pro ně vznikla obdobná akce zvaná Novoroční závod na Žďár, kterou pořádají Sparťané. Letos se závodilo na Žďáru již po osmnácté. Já osobně jedu po sedmé. Síly přijeli poměřit cyklisté, cyklistky a přiběhli také běžci a běžkyně. Specifikem závodu je společný start běžců s cyklisty.

Na letošek nám přichystalo počasí překvapivě na poslední chvíli sněhový poprašek a teplotou kolem 2°C, takže rekord trati který drží od roku 2008 Václav Metlička s časem 13:34 opět pokořen nebyl a prémii 10000 Kč, která nepodléhá inflaci ani deflaci si zase nikdo neodvezl.

Na místo startu před rokycanské sídlo firmy EKO komíny s.r.o. jsme přijeli jako obvykle po vlastní ose. Sraz se Šéďou jsme měli ve Šťáhlavech na kruháči a přidal se i Vašek Batěk z Losiné. Na Lhůtě se k nám připojil ještě Michal Kantner. Cestou jsme probrali kde co, mimo jiné i Šéďovo naprasklé lanko na přehazovačce, které to prostě musí vydržet.

Na startu už vládne frmol běžců a cyklistů, který je rok od roku větší. Už to není ten malinký novoroční závůdek ale docela velká akce. Po prezentaci zjišťuji, že na mě na zadním kole kouká duše z prořízlého boku pláště a tak to preventivně ještě podlepuji. Na rozjetí tak nezbyl čas.

Krátce po 13 hodině padá startovní povel. 3, 2 odstaruje sparťanská vlna, 1 odstartuje zbytek. Sparťani nasadili letos na startu opravdu brutální tempo. Snad byli namotivovaní těma rychlýma prachama a nebo něčím jiným. Ač jsem se snažil sebevíc na jejich rychlý start jsem neměl. Když svítilo na tachometru do startovního kopce, který není zrovna mírný rychlost 33km/h, blesklo mě hlavou, že tak rychle jsem se snad k nadjezdu nad železniční trať ještě nikdy nedostal. Karty byly rozdané skoro už tady, na začátku. Sparta poodjetá 50m začala jet svůj kolotoč a za nima zbytek. Poodjeli jsme ve třech druhou skupinu, ale nikdo nechtěl střídat tak jsem to rval sám až k lesu. Ještě před lesem jeden ze Sparty odpadl. V lese mě namotivoval fandící kamarád a tak jsem tam nachvíli dal max a poodjel trochu těm dvěma co jsem si vezl za sebou. Ne na dlouho. V nájezdu do terénu mě zase jeden z nich předjel. Běžíme nahoru korytem s kolem po boku, a naše pozice se nemění. Nahoře za to zase vemu a ještě před cílem se mě podaří dva soupeře udolat. Jsem v cíli – mám radost a mám toho dost, nemohu popadnou dech ještě dobré dvě minuty. Do cíle jsem dorazil ve svém druhém nejlepším čase co jsem tu kdy za svých 7 startů měl – v čase 16:28. Měl jsem na tolik odkrvený mozek, že jsem si chvíli najivně myslel, že jsem nahoře v čase 13:16 (traťový rekord), jenže to nebyly stopky ale denní doba. Škoda no :) ..

V prostoru cíle a po celé délce trati je mnoho fanoušků z řad turistů i známých atmosféra a o povzbuzování je super. Počkáme až všichni dojedou a doběhnou, s kamarády si popřejeme všechno nejlepší do Nového roku a pomalu se vracíme ke startu kde proběhne vyhlášení výsledků.

Co říci závěrem? Ten Žďár je snad rok od roku vyšší. Nebo jak si mám jinak vysvětlit mojí zhoršující se tendenci v umístění. Zajímavá řada: 2012 = 2 místo, 2013 = 3 místo, 2014 = 4 místo, 2015 = 5 místo a teď 2016 = 6 místo. To znamená, že příští rok už budu rád za 7 místo třeba. 2010 a 2011 jsem taky jel, ale 0 a 1 jsem nikdy nebyl.

Závod měl letos rekordní účast – 66 závodníků ve složení 29 cyklistů, 4 cyklistky, 6 běžkyň a 27 běžců.

Nejrychleším cyklistou byl stejně jako loni i předloni Jan Rajchard – 15:16 a nejrychleší běžec byl Jan Hostička – 18:46

Za náš tým jsme dopadli následovně:

6.místo Martin Vít – 16:28,  13. místo Václav Auterský – 18:22, 18. místo Václav Batěk 19:13, 21. místo Petr Šedivec – 20:31

Zde najdete kompletní výsledky novoročního závodu na Žďár 2016.

Děkujeme pořadatelům za tradičně perfektní zázemí a organizaci tohoto závodu. A všem závodníkům přejeme hodně sportovních úspěchů v novém roce. Za pořízení hezkých fotografií ze závodu děkuji své stestře. Zde si můžete prohlídnout její fotografie z Novoročního závodu na Žďár 1.1.2016.

Dva nejvyšší a nejnižší body v Královehradeckém a Libereckém kraji

Kvalifikace Loudání 2016. Dva nejvyšší a nejnižší body v Královehradeckém a Libereckém kraji byla povedená víkendová akce.

Na vlak jsem vstával v sobotu ve 3 ráno na rozehřátí jsem vyjel rokycaňák a po 12km jsem probuzenej přijel na nádraží do Rokycan na první ranní vlak do Prahy s odjezdem ve 4:30. V 9:20 vystupuji na severu v Trutnově s cílem zaútočit na Sněžku (1602m).

Ta dostála svému názvu a nahoře to byla pořádná tlačka v asi 30cm sněhu.

Z Krkonoš jsem spadl po 97km do sedla u Tanvaldu, kde jsem měl domluven nocleh u kámoše (Tomas Doubek) – díky.

V neděli jsme vyjeli společně na dva největší vrcholy v Jizerkách – Jizeru (1122m) a Smrk (1124m). Pod smrkem jsme se oddělili a já jel do největší propasti Libereckého kraje. Cestou přes liduprázdné zasněžené singly pod smrkem. Zase hezkých zimních 95km.

Zakončeno, časovkou na vlak do Frýdlantu v čechách. Když jsem dojel do pokladny, řekla mě paní v pokladně, že mě to právě ujelo. Naštěstí neměla pravdu a vlak jel za 15 minut. Pak už jen 6 vlaků a jedno metro a 12km na kole a byl jsem přesně v neděli o půlnoci doma. Tak komplikované to bylo, kvůli vtipálkovi co ohlásil v Praze na hlaváku bombu.

Rožmitálská 50 2015

Za desatero brdskými osmistovkami, leží městečko Rožmitál pod Třemšínem. Stalo se již tradicí, že začátkem školního roku se zde schází parta nadšených bikerů z blízkého i vzdálenějšího okolí, poměřit síly na trati Rožmitálské padesátky. Nejinak tomu bylo i letos. Na start se letos dostavilo rekordních 62 závodníků a závodnic poprat se o putovní trofej Brdského drsoně.

V 11h bylo odstartováno, a houf cyklistů všech věkových kategorií se vydal vstříc poctivé 58km padesátce s úctyhodným převýšením 1240m. Hned po startu vyrazil vpřed jak dostihový kůň mladý biker z Příbrami. My ostatní jsme se za něj schovali, protože foukal celkem silný protivítr. Klasické pozvolné rozjetí, letos vzalo za své. Jelo se z ostra hned po startu. Dovezl nás až k bráně brdského hvozdu ve Voltuši, kde trochu zvolnil. Vystřídal ho Jirka Zárybnický a začal diktovat velmi přísné tempo. Hned na prvním krpálku k mohyle J.J Ryby nás roztrhl. Oddělil spolu asi tři chrty. Jejich  tempu jsem nestačil. Ve stoupání na Hrádecký hřeben jsem osamotněl, kousek za mnou byl Michal Vála spolu s mladým bikerem z Příbrami. Chvíli jsem jel před nimi, než mě došlo, že výhodnější bude vzhledem k větrnému počasí jet v tříčlenné skupince. Spolu jsme pokračovali až na Třemšín, nejvyšší místo na 25km trati. Zde nám, řekli že na Jirku ztácíme už čtyři minuty.

P1040831

Někde ve sjezdu z Třemšína jsme ztratili příbramáka. Asi měl defekt, nebo nevím proč. Pokračoval jsem s Michalem ve dvojici. Naše spolupráce byla příkladná. Poctivě jsme se střídali a drželi společně celkem slušné tempo. Navíc Michal je trasér, ředitel závodu, organizátor i závodník v jedné osobě. Díky tomu jsem měl jistotu, že letos nemoho zabloudit, jako se mě to povedlo v roce 2011. On znal trasu nazpaměť, neboť při přípravě a značení ji projel nesčetněkrát.

Ve sjezdu z Marásku jsme předjeli Martina, který tlačil, protože prorazil zadní plášť. Jeho spešl měl zadní kolo přidělané na imbusy a on ani mi je neměli, takže jsme mu nemohli pomoci a získali tak „zdarma“ jedno místo. Uháněli jsme z brdských kopců a nabírali pomalu kurz cíle v Rožmitále. Když už jsme byli úplně dole u rybníka Obžera. Odkud byl cíl doslova za rohem,  došlo mě, že Michal před dvěma lety trasu změnil. Aby se závod nerozhodoval jen sjezdem z koppce a sprintem do cíle, přidal na trasu těsně před cíl obrovský kopec Štěrbina. Od rybníka je převýšení 233m. Začíná se stoupat po poli, kde to nejede a přes Voltuš se kopec pořád utahuje až nahoru k BTS. To už se hodně zajídá. Ve Voltuši jsme před sebou spatřili třetího závodníka asi na 100m. Michal mě vyhecoval, ať zaberu, že tomu před náma určitě došlo a že ho dojedem. Už jsem nemohl, ale rval to co to šlo. Nakonec se to podařilo a závodníka před námi jsme na kopci smázli. Zbýval obtížný sjezd ze Štěrbiny, úvozem v klackách kamení. U vojenského areálu jsme definitivně opustili brdský les a přes louku už se sprintovalo do cíle.

P1040900

Cílem jsem projel v čase 2:34:23 na třetím místě absolutně i v kategorii Muži „A“ 20 až 39 let. Michal Vála dojel těsně za mnou jako první muž kategorie Muži „B“. Absolutním vítězem a Brdským drsoněm pro rok 2015 se stal Jirka Jirus Zárybnický, který zvítězil metodou start, cíl sólo. Respekt!

Co říci závěrem. Rožmitálská 50ka je malý závod podbrdských bikerů, s nezaměnitelnou kamarádskou atmosférou. Michal Vála spolu s manželkou Jitkou a spoustou dalších do něj vkládají nemalé úsilí a rok od roku je to hodně znát. Trasa je stále více a více biková, nechybí singlíky, obtížné stoupání i sjezdy. Přesto hodně spravedlivá a prostě krásná, jak jen Brdy umí být. Pro vítěze všech kategorií Michal vyrobil nádherné originální trofeje v podobě skleněných váz s pískovanou kategorií i místem, lepeným kovovým pastorkem vyřezaným na laseru a originální brdskou šiškou uvnitř. A co víc, všichni ostatní závodníci, kteří dojeli do cíle dostali na památku nerezovou medajli Rožmitálské padesátky 2015. Následovala bohatá tombola ve které cena čekala také na každého. Prostě Michal s partou B.H.A a BBB jsou srdcaři. A já jim za to a jejich pečlivou práci s přípravou závodu velmi děkuji.

ROPA2015

Triatlon „Malý železný muž“ Šťáhlavice, 22.8.2015

Letos již 32 ročník triatlonu se konal ve Šťáhlavicích. „Malý železný muž“, jak se Šťáhlavický triatlon také nazývá je prakticky nejdéle pořádaný triatlon v Čechách. Přesto jsem se tohoto domácího závodu ještě nikdy nezúčastnil. Letos jsem to konečně napravil.

Plavání nepatří mezi mé silné disciplíny. Sice jsem vylezl z vody jako třetí od konce, ale i tak jsem měl radost, že jsem se na 300m neutopil.

Následoval přesun na kole z Losiné do Šťáhlavic kde byla časovka MTB na 17km. Na takovej sprint nemám teď úplně formu :) . Průměrná rychlost 28,2 km/h na trati s převýšením 260m stačila na druhý místo.

Zbejval jen 6km běh. 2 kola po 3km. To druhý už hodně bolelo. Nakonec jsem doběhl jako sedmý.

Specifikum Šťáhlavického triatlonu je, že se nesčítají časy ale umístění. Vítězem se tak stane nejvšestranější sportovec. Pro mě to znamenalo 6 místo.

Za fotky díky mé sestře, která akci nafotila.



Na Rábí a dva lomy

Ani se nechce věřit, že už je to tři roky co jsme podnikli se Šéďou vejlet na Rábí. Viz historický report zde (http://www.radynebike.cz/?p=1113).

Když přišel Šéďa s tím, že vejlet tenhle víkend zopakujeme neváhal jsem ani chvilku. Navíc přidal dva zatopené lomy aby jsme měli možnost se cestou schladit. Ten první u Budětic měl naprosto křišťálově čistou vodu plnou pstruhových ryb. Prostě bylo vidět až na dno i v hloubce. Po prvním lomu jsme zkouknuli hrad Rábí a pak to točili domů, přes další lom u Deuferovo Lažan. Ten už nebyl tak čistý, ale i tak koupačka super. Dohromady asi 140km s perfektními cíli i počasím. Prostě nemělo to chybu.

Superior Bike Adventure 15 – Toulava – 18-19.7.2015

 Logo

Orientační závod dvojic na horských kolech a nepsané mistrovství republiky v tomto odvětví, které se tento rok konalo ve ski areálu Monínec nedaleko Sedlec- Prčice a Sedlčan.

Po nadšeném absolvování Ztracených kobylek mě David nemusel vůbec přemlouvat. Když nadhodil tenhle závod byl jsem hned pro. Orienťáky jsou super a člověk tam zažije takovou rodinou atmosféru i když si během závodu sáhne na dno. Vyráželi jsme až v sobotu okolo 5 hodiny ranní z Plzně směr Rožmitál, Příbram, Sedlčany. Navigace říkala necelé 2 hodiny a bylo to tak. V Monínci už bylo docela plno a myslím, že jsme dorazili jako jedni z posledních. Kemp se začal právě probouzet. Od 8: 30 byla prezentace, takže jsme se byli zaregistrovat a začali trochu dumat nad mapou a strategií. Mapa byla velká a to hodně. Když jsem tam viděl až Orlík, tak mě hlavou blesklo: “ tak to bude hodně drsný, tam se asi nedostaneme“.

Tak teď něco k závodu. Každý dostal mapu kde jsou zakreslené kontroly. U kontrol nejsou vyznačeny jejich bodové hodnoty a ty dostane až po startu na první respektive startovací kontrole S1 pro sobotní a S2 pro nedělní etapu. Tam také zjistí které kontroly jsou nulové a daný den neplatí. Mapa je pro oba dva dny stejná. Tudíž plán postupu musí dvojice zvolit až na S1 nebo S2 kdy si do mapy zakreslí bodové hodnoty a ví které kontroly jsou pro daný den platné. Dvojice musí jet celou dobu spolu alespoň na dohled a kontroly, které byly vybaveny čipy se musí značit společně. Limit je pro sobotu 6 hodin, pro neděli 4 hodiny. Startuje se ve vlnách po 3 minutových intervalech po cca 20 člených skupinách.

Sobota mapaTak teď zpět k závodu. Nastal náš čas 10:33 a je odstartováno. začínáme stoupat k S1 kde je velká skupina lidí a každý překresluje body do mapy. Po tomto administrativním úkonu už opět šlapeme. Tentokrát na kontrolu č.85, tady bez problému razíme ale o proti původnímu plánu dle Davida, vyrážíme na druhou stranu než jsme  chtěli. To znamená za jízdy přeplánovat celý postup a vymyslet nový směr trasy. Na další kontroly jsem převzal trochu iniciativu a mapování bylo docela bez problémů. David neměl nějak svůj den a tak mě mapování přenechal. Jedeme si naplánovanou strategii až na kontrolu č. 35 rozhlednu Onen Svět. Mezitím vyžebráme vždy u nějakých zahrádkářů vodu do bidonů. Je 35°C ve stínu a voda v nás mizí hrozně rychle. Z onoho světa jedeme na kontrolu č. 52 a tady děláme osudovou chybu. Ještě stavím před osudnou křižovatkou a snažím se zvolit svůj směr po zelené TZ, ale prý bych jel zpátky. Takže se podvoluju a dupeme strojovým tempem. Když vyjedeme ve vesnici a zjistíme kde jsme, je průser na světe. Následuje přejezd po asfaltu před Krásnou Horu, kde vybíráme kontrolu č. 41 a zjišťujeme že nám zbývá necelá hodina do limitu. Následuje plánování co nejkratší trasy do cíle a hraní si na Tour de France na bajkách. Valíme to co to dá, oba toho máme dost. Když už se blížíme k Monínci oba víme že to nestihneme, ale chceme mít ztrátu co minimální. Nakonec dojíždíme do cíle 16 minut po limitu což nás stojí – 40 bodů a 20 místo. Byli jsme hodně přemotivovaní a dělali jsme spoustu navigačních chyb. Dnešek se nám prostě nepovedl.

Neděle 19.7.Neděle mapa

Podle Mapy se dalo odhadnout, které kontroly byly prázdné, tudíž by měly být v neděli a mohly jsme si naplánovat předběžně dnešní postup. Dnešní postup mapování svěřil David mě. Po S2 a zapsání kontrol jsme nasadili hodně svižné tempo a první kopec jsme vylítli ani nevím jak. Jelo se super, tempo parádní a kontroly padaly jedna za druhou až k č. 63, tam jsme se nechali strhnout davem a špatně odbočili. Následoval výšlap do kopce přes ohradníky, zpátky na cestu, ale takových nás bylo víc. Jeli jsme na kontrolu č.62 za 50 bodů a pak na kontrolu č.60 za 80 bodů. Tam už nám nezbývalo moc času a musel jsme točit zpátky. Ze včerejšího propadáku s časem, byl pro nás čas prioritní. Cestou jsme dali ještě několik kontrol a do cíle jsme dojeli s 8 minutovou rezervou. Bylo z toho 15 místo.

Celkově jsme skončili na 15 místě ve složení David Kuzma, Petr Šedivec s  830 body, což je pro nás víc než slušný výsledek a nakonec jsme velmi spokojeni. Na špičku samozřejmě nemáme a ani mít nikdy nebudeme jejich 1309 bodů je jak ze scifi filmu a nechápu jak to mohou takhle dát. Je to kombinace dokonalého mapování s minímálním prostojem a dokonalou fyzičkou. Rád bych věděl koli najeli?

Celkové výsledky jsou zde.

Home » Superior Bike Adventure 15 – Toulava – 18-19.7.2015 » Superior Bike Adventure 2015 - Toulava
DSCN1627.jpg
DSCN1627.jpg
Po startu někdo jel rozvážně
DSCN1629.jpg
DSCN1629.jpg
Čekání v koridoru na start
DSCN1630.jpg
DSCN1630.jpg
Těsně před startem a naše startovní vlna
DSCN1631.jpg
DSCN1631.jpg
Kontrola č. 75
DSCN1632.jpg
DSCN1632.jpg
Kontrola č. 55 Viklan
DSCN1633.jpg
DSCN1633.jpg
Viklan
DSCN1635.jpg
DSCN1635.jpg
Občas jsme potkali i někoho proti.
DSCN1637.jpg
DSCN1637.jpg
Kontrola č. 59
DSCN1638.jpg
DSCN1638.jpg
Kontrola č. 34
DSCN1639.jpg
DSCN1639.jpg
Kontrola č. 35 - rozhledna Onen Svět
DSCN1640.jpg
DSCN1640.jpg
Rozhledna Onen Svět
DSCN1641.jpg
DSCN1641.jpg
Kontrola č. 41
DSCN1642.jpg
DSCN1642.jpg
Poslední sobotní kontrola č. 41
DSCN1644.jpg
DSCN1644.jpg
Náš sobotní nájezd
DSCN1645.jpg
DSCN1645.jpg
Závěr jsme jeli na krev a bylo to na nás znát :) Zničenej David.
DSCN1646.jpg
DSCN1646.jpg
Naše ležení.
DSCN1647.jpg
DSCN1647.jpg
Kempík byl plnej.
DSCN1648.jpg
DSCN1648.jpg
Kola hlídala přes noc bezpečnostní agentura se psem.
DSCN1649.jpg
DSCN1649.jpg
Mazlík byl v bezpečí, za plotem se mu nemohlo nic stát :)
DSCN1651.jpg
DSCN1651.jpg
Náš sobotní výsledek, 20 místo.
DSCN1653.jpg
DSCN1653.jpg
Nedělní start
DSCN1654.jpg
DSCN1654.jpg
Jednotlivé startovní vlny byly docela početné.
DSCN1655.jpg
DSCN1655.jpg
Těsně před nedělním startem.
DSCN1656.jpg
DSCN1656.jpg
David těsně před startem.
DSCN1657.jpg
DSCN1657.jpg
Kontrola č. 69 - pranýř
DSCN1659.jpg
DSCN1659.jpg
Největší bodově hodnocená kontrola neděle č. 60 za 80 bodů
DSCN1661.jpg
DSCN1661.jpg
Šéďa u kontroly č.64
DSCN1662.jpg
DSCN1662.jpg
Náš nedělní nájezd
DSCN1663.jpg
DSCN1663.jpg
Náš nedělní výsledek.
DSCN1665.jpg
DSCN1665.jpg
Mapa závodu

 

Ztracené Kobylky – 13.6.2015 ( Orientační závod dvojic na horských kolech)

logo

Letošní závod Ztracených kobylek, se konal opět v Mladoticích. Organizační duo opět nezklamalo a uskutečnilo parádní závod. Letos jsem tenhle závod jel úplně náhodou, protože Martin nemohl k vůli závodu v Kanadě, takže jsem vyfasoval jeho parťáka Davida Kuzmu a jsem za to rád. Spolupráce byla perfektní, navigačně jsme se výborně doplňovali. Fyzicky jsme na tom byli podobně a na to že jsem od toho nic neočekával, jsme vyjeli skvělé umístění.

Tento závod se jede ve dvojicích, trasu si každý plánuje sám, má pouze mapu kde jsou zakreslené kontroly, bodové hodnocení kontrol a časový limit 6 hodin. Cíl je nasbírat co nejvíce bodů a dojet v časovém limitu, protože pak je tým docela drsně penalizován.

Po startu, jsme si řekli rychle taktiku a trasu kterou chceme jet a té jsme se drželi až do konce. Mou chybou jsme si asi zbytečně zajeli na kontrolu č.25 a ztratili drahocený čas, ale závěr byl plnej adrenalinu. Oba dáváme gely, aby jsme z těch našich unavenejch těl vymačkali ještě něco. Předposlední kontrolu jsme hledali na sousedním kopečku a ztratili cca 10 minut, pak jsme trefili odbočku a konečně našli kontrolu č. 27. ( strom u kupky hnoje) Od té chvíle nám zbývalo do limitu cca 25 minut a hlavně se přihnal slejvák včetně krup. V lijáku jsme valili na kontrolu č. 18, která byla za 50b. Sjezd ve kterém jsme díky dešti na cestu moc neviděli. Kontolu máme, čas 15 minut. Adrenalin stoupá. Čeká nás výjezd po červené turistické značce, kterou se valí potoky vody. Adrenalin a cukry z gelů rozpumpovaly naše svaly a my letíme do kopce, jak kdyby jsme měli motor. Konečně Štichovice, 7 minut, najíždíme na asfalt. Roštujeme na nejrychleší převody a letíme do Mladotic, v areálu kempu ještě jedna kontrola a do cíle dojíždíme s 30sekundovou ztrátou po limitu což znamená -2body.

Skončili jsme na 13 místě celkově a 6 místě v kategorii ve složení: Petr Šedivec, David Kuzma s celkovým hodnocením 698 bodů. Takže trochu tréninku a příští rok na viděnou.

Celkový výsledky jsou zde

Mapa našeho postupu zde.

DSCN1097.JPG
DSCN1097.JPG
Chvili před stratem
DSCN1098.jpg
DSCN1098.jpg
Rozprava před startem
DSCN1099.jpg
DSCN1099.jpg
Organizátorské duo
DSCN1100.jpg
DSCN1100.jpg
Kontrola č.15, mostek
DSCN1101.jpg
DSCN1101.jpg
Kontrola č. 22 borovice
DSCN1102.JPG
DSCN1102.JPG
Kontrola č. 22, borovice
DSCN1103.jpg
DSCN1103.jpg
Kontrola č. 14, vidlice cest
DSCN1104.jpg
DSCN1104.jpg
Kontrola č. 20, okap
DSCN1105.jpg
DSCN1105.jpg
Kontrola č. 21, mostek
DSCN1106.JPG
DSCN1106.JPG
Na cestě z Plas
DSCN1107.jpg
DSCN1107.jpg
Na cestě z Plas
DSCN1108.jpg
DSCN1108.jpg
Kontrola č 26, borovice - ( poznávací znamení, hejno žracích hovad, koukali jsme aby jsem tam odsud co nejrychleji vypadli :) )
DSCN1109.jpg
DSCN1109.jpg
Kontrola č. 11, pramen
DSCN1110.jpg
DSCN1110.jpg
Kontrola č. 3 v Dolní Bělé, mříž okna
DSCN1111.jpg
DSCN1111.jpg
Kontrola č. 17 u Vrtba, zábradlí
DSCN1112.jpg
DSCN1112.jpg
Kontrola č. 23, křížení cest
DSCN1113.jpg
DSCN1113.jpg
Kontrola č. 24, rozcestník na mraveništi
DSCN1114.jpg
DSCN1114.jpg
Kontrola č. 2 u Malého Špičáku, vidlice cest
DSCN1115.jpg
DSCN1115.jpg
Kontrola č. 1 nedaleko Umíře, strom ( tady už jsem potkávali docela dost závodníků, všichni ale jeli v opačném směru)
DSCN1116.jpg
DSCN1116.jpg
Kontrola č.5 nad Nečtinským zámkem, tábořiště ( Jako jedni z mála jsme tam vyvláčeli i kola, ale ten sjezd stál za to. )
DSCN1117.jpg
DSCN1117.jpg
Nečtinský zámek - nádherný výhled
DSCN1119.jpg
DSCN1119.jpg
Můj kokpit
DSCN1120.jpg
DSCN1120.jpg
Nečtinský zámek, vlevo od něj je kopec s předchozí kontrolou.
DSCN1121.jpg
DSCN1121.jpg
Nejvíce bodovaná kontrola za 80b, Kontrola č. 6 - Špičák nedaleko Nečtin, mýtina
DSCN1122.jpg
DSCN1122.jpg
Kontrola č. 25, strom ( Takhle kontrola nás stála hodně sil a hlavně času, který nám ke konci scházel,asi osudová chyba a mohla bejt bedna)
DSCN1123.jpg
DSCN1123.jpg
Kontrola č. 8 u Manětína, strom ( byla trochu stranou od cesty, takže jsme jí přejeli a museli se kousek vracet, únava už byla znát)
DSCN1124.jpg
DSCN1124.jpg
Kontrola č, 7 nad Manětínem, strom
DSCN1125.jpg
DSCN1125.jpg
Kontrola č. 9 u Vladměřic, vidlice cest
DSCN1126.jpg
DSCN1126.jpg
Další naše navigační chyba a ztráta tak 10 minut, kopec nad Českou Doubravicí, ale kontrola byla o kousek vedle.
DSCN1127.jpg
DSCN1127.jpg
Kontrola č. 27 nad Českou Doubravicí, strom u hnoje ( Tady už začalo pršet, takže sklízím foťák, následoval úprk na kontrolu č. 18 a sprint do cíle, čas se nám hodně rychle krátil)
DSCN1128.jpg
DSCN1128.jpg
Po dojezdu do cíle.
DSCN1130.jpg
DSCN1130.jpg
Nejlepší závodní gulášek, co jsem kdy jedl a ten salátek. Prvně jsem se na závodech přežral :)
DSCN1131.jpg
DSCN1131.jpg
Trasa letošního ročníku s vyznačenýma kontrolama
DSCN1132.jpg
DSCN1132.jpg
Náš letošní výsledek. I když jsem v to vůbec nedoufal, dopadlo to super, spolupráce na jedničku a o kousek nám utekla bedna.

Tour Divide 2015

Možná se divíte, proč se na stránkách dlouho nic nedělo. Je to pro to, že mě poslední dobou nezbýval čas na jejich aktualizaci. Tento rok se chystám na nejdelší ultramaraton na horských kolech, který vede z Kanadského městečka Banf až k Mexickým hranicím. Trasa dlouhá 4500km přes skaliské hory je nejdelší MTB trail na světě.

Odlétám 9.6.2015
Start závodu: 12.6.2015 v 8:00 kanadského času

Povezu sebou satelitní tracker, takže po celou dobu mě budete moci sledovat zde:
http://share.findmespot.com/shared/faces/viewspots.jsp?glId=0npuI8Y4YPauOYx9IDgpfvahkq8XCCy2V

Srovnání s ostatními závodníky bude zde:
http://trackleaders.com/tourdivide15

Pouze moje poloha také zde:
http://trackleaders.com/tourdivide15i.php?name=Martin_Vit

fotky naleznete zde:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.908082002581201.1073741929.100001382288539&type=1&l=a1bfdab8c9

 

9.6.2015, 20:30 minut (kanadského času -8h oproti ČR)

Přiletěli jsme na letiště v Calgary, kde nás vyzvedli známý jednoho kamaráda. Jsou to Češi, kteří zde pracují asi 3roky. Ubytovali nás u sebe doma.

 

10.6.2015, dva dny do startu

V Calgary jsme celý den. Dokoupuji některé vybavení. V ouutdoor obchodu MAC obranný sprej na medvědy v podobě malého hasičáku. Zdržíme se celý den a večer nás česká komunita v Calgary pozvala na fajn grilovačku.

 

11.2015, jeden den do startu

Ráno jsme obdrželi email s osmi povolenými alternativami. Obvykle znamenají zkratku, ale některé z nich jsou navigačně velmi obtížné. Snažíme se zakreslit do mapy všechny alternativy, ale není to vůbec snadné. Na primitivní mapě ACA se jen těžko hledají odbočky, některé cesty tam nejsou nakresleny pro jistotu vůbec a tak je dokreslují propiskou přímo do mapy.

 

12.6.2015, 8:00 den startu

Aby bylo jasno, zítra v 8h zde, což je v 16:00 v ČR startujeme. Pak už aktualizace budou velmi sporadicke protože je to závod v horách bez signálu mobilního telefonu. K dispozici bude jen info o mé poloze na odkazu výše.

 

14.6.2015

Martin dnes ráno překročil hranice Kanady s Montanou a zatím z české skupiny trochu poodjel. Mají mezi sebou rozestup cca 25 mil, v pořadí od zadu Zbyněk Resl, Markéta Marvanová a Martin Vít. Nachází se tak v první čtvrtině stratovního pole a Martin má za sebou cca 300 mil.

 

16.6.2015 – 19:43 našeho času

mě přišla zpráva od Martina: „Ahoj, posílám pozdrav z Heleny, jede se mě dobře, užívám si to. Hodně fotím a točím videa, takže ztrácím čas…Martin“ No popravdě bych nechtěl vidět kde by byl kdyby čas neztrácel, ale Martin je prostě nadčlověk co se týká jízdy na kole a s normálníma smrtelníkama se nemůže moc porovnávat. V současné době ve 22:00 našeho času má za sebou 672 mil a jak je vidět nic mu neschází a jede se mu dobře. Jen tak dál.

 

17.6.2015

zpráva od Martina: “ Od Heleny do Boison je těžkej terén, zatím asi nejhorší úsek na trase co byl.Velké stoupání k rybníkům až do výšky 2300m.n.m. pak ještě nějaké singly.Spal jsem v parku za Boison.“ Martin večer dojel až do Limy, kde přespal.

 

18.6.2015

Zpráva od Martina: “ Včera přetěžký den, nejdříve stoupání nad Butte do 2400 m.n.m, závěr loukou, následoval strmý sjezd po břidlici – jeden let přes řidítka. Ve Wise river steak k snídani a pak 50km gumovací kopec po asfaltu na Polaris. Zde neoficiální check point. Následoval 160 km úsek pouští po písku a aby to nebylo lehký tak samozřejmě do kopce. Vedro 35 stupňů. V půlce mě došla voda a musel jsem sjet na farmu. Joe mě ujel. Sjezd do Lime 50 km z kopce po roletové cestě po tmě. Mám dokonale naklepanou prdel :) Vůbec to nejelo ani z kopce.“

Martin je nyní na 9 pozici celkově se ztrátou cca 7 mil na předchozího závodníka. Ráno vyrazil z Limy a začíná se blížit k Yellowstonu, zatím má v nohách 1020 mil. Přejel stát Idaho a blíží se k Wyomingu.

 

19.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj, jsem poprvé na WIFI, jede se mě dobře. Dnes jsem dojel Joea a teď večer jedeme společně tři ještě s Mikem z Itálie. Dneska opět 150 km po poušti, bez ničeho, vezl jsem 8 litrů vody. Pak následovalo 50km po cestě v měkkém štěrku kde byla vyjetá cesta od čtyřkolek“

V současné chvíli je Martin na 8-9 místě celkově, jedou s Joe Foxem spolu a v nohách mají 1113 mil.

 

20.6.2015

Martin včera přespal v samém srdci Yellowstonského parku.Dnes ráno projel okolo Jakson Lake a zčíná mířit do hor. V současné chvíli má v nohách 1243 mil a jedou s Joem stále spolu na 8-9 místě.

 

21.6:2015

Martin během včerejška přejel celý Yellowstone a nyní má v nohách 1394 mil, jede na 9. místě celkově, během včerejška mu Joe trocu ujel a má náskok cca 30  mil. Martin uhání jak blázen a hranice Wyoming/Colorado bude překonávat ještě dnes večer nebo zítra dopoledne. Tak držte palce, protože jede skvěle.

20:00 našeho času  je Martin na 8 pozici, nachází se kousek za městečkem Wamsutter a v nohách má 1481 mil, ztráta na Joea je cca 4 míle.

22.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj,  včera jsem přejel tu ztracenou poušť za Antelope city. Snad 250 km nebyla možnost doplnit si vodu či jídlo. Nikde ani živáčka všude sucho a prach. Měl jsem na kole naloženo 10l vody a i tak to bylo málo. Poslední velkej kopec jsem byl už hodně dehydrovany. Nakonec jsem to v noci dotlačil až nad Slater v Coloradu na ranch Brush mountain v Colorado, což je zázemí něco jako Františkov u nás. Sjeli jsme se tu pět Joe, Rob, raien, Andrej a já. Na přiloženém kole mě rupnul drát vpředu. Vyměnil jsem, ale hází to.“

Doufejme, že kolo nehází až tak moc a dá se s tím nějak rozumně  jet. Nyní má Martin 1600 mil v nohách jede na 11 místě a na skupinu před ním ztrácí cca 5 mil

23.6.2015

Martin se po včerejším smolném dnu propadl na 13 místo.Celý den jsem si lámal hlavu co se mohlo stát.Myslel jsem že má problém s kolem nebo spíš drátem a kolo stále hází. Nebylo to kolo, ale plášť. Dnes odpoledne přišla zpráva od Martina: “ Ahoj, včera velká tráta. Ráno jsem nešťastně prořízl oba dva pláště z boku. Za zatáčkou ve sjezdu o ostrý šutr. Provizorně jsem to podlepil a dojel do Steamnoat Springs, kde jsem pořídil komplet nové pláště. Tahle sranda mě přišla na 180 doláčů. Není to málo, ale jedou jako blázen.Snad ztrátu doženu.

Martin má nyní pravý Ameerický pláště, takže to není takovej aušůs jak od soudruhů z Číny nebo odkud se to sem dováží. I když jsem si teď uvědomil že jezdí Continentaly a ty by se měli dělat v Deutchlandu? Ať tak nebo tak teď mu to prostě pojede, držím palce.

A další zprávy z trati, tentokrát už z dnešního dne:

“ Dnes jsem musel po 2000 km shánět novej řetěz a pak opět 1,5 hodiny prát hadry v řece. Takže  trochu ztráta, ale teď to zas budu moc rozjet v čistejch hadrech se pojede úplně jinak. Spal jsem v prérii s krávama. Byl tam jen jeden kontejner jina vůbec nic než cesta a krávy. Ráno zima 0°C, přes den vedro a hic 30-40°C. Teď mě čeká nejtěžší úsek, přejet 300km poušť bez ničeho. Pojedu ji asi v noci. Je to z Atlantic City“

Tak doufám, že už si Martin svou dávku smůly vybral a až do cíle už ho žádné překvapení nepotká. Doufám, že zvládne noční přejezd pouště a bude zdárně pokračovat k cílové metě. zatím jede pořád parádně.

24.6.2015

Zpráva od Martina: “ Salida, zažil jsem první bouři na trase. Přečkal jsem ji v Safeway a sežral půku kuřete :) Načasovaná byla dobře.Nezmok jsem a teď už začíná lézt slunce. “

Tak tohle se Martinovi povedlo, doplnil energii a neopouští ho humor, takže je na tom v celku dobře.

25.6.2015

Martin má v nohách 2015 mil a cíl téměř na dohled. Během dneška max. zítra ráno opustí hranice Colorada a čeká ho poslední stát New Mexico. Nyní má pře sebou nejvyšší místo celé trasy, 3 535 m.n.m v okolí pohoří Cropsy Mountain, zde už bude ležet sníh. Tím jak se blíží cíl, tempo celého startovního pole zrychlilo a Martin je nyní na 14 místě. Rozestupy se značně zmenšili, takže věřím, že to Martin ještě stáhne. Do cíle zbývá ještě necelých 1000 Miles. Držte palce a fanděte.

26.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj dnešek byl těžkej hlaďák. Včera v Sargens zavřená pumpa, takže jsem nesehnal jídlo ani pití. Po 300 km docela problém, přejet dalších 120 km přes dva pasy. Teď z Del Norte vezu njídla že to nemohu uvézt.“

Martin je nyní stále na 14 místě, má v nohách 2074 mil a utábořil se v nejvyšším pohoří. Dnes ráno vyrazí směr New Mexico.

27.6.2015

Martin během včerejšího dne přejel nejtěžší pohoří na trase v Coloradu a noc už přečkal v Novém Mexiku ve vesničce El Rito. Stále se nachází na 14 pozici a má v nohách 2151 mil. Dnes ho čeká poslední velkej kopec na trase na Cerro De La Garita. Bylo hodně dobře že přespal v civilizaci před tímhle kopcem, protože něco mi říká, že to bude hodně bolet. Pak už by to mělo relativně jet. Jestli se nic nestane, tak by mohl být do 3 dnů v cíli.

Zpráva od Martina: “ V pátek byl absolustní problém sehnat někde jídlo a pití. Od 4hodin od ráno do 19:00 jsem nepotkal jediný otevřený obchod. Musel jsem žebrat :) Svačinu mě dal tracker, pak náhodný biker z protisměru, rybáři mě dali svoji návnadu – vařené brambory a v poušti mě zachránili dva studenti univerzity od dehydratace, když mě dali 5l vody. Večer v El rito vše zavřeno. Zachránila mě jedna rodina co mě udělala tousty.“

Koukám, že Martin je nepřeberná studnice zážitků a už se těším na jeho vyprávění a až těžko uvěřitelné příběhy. Jede skvěle, tak jen tak dál.

28.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj, v sobotu mě ten obrovský kopec z Abiqui absolutně dostal:( Jel jsem ho od 8 ráno do 15 hodin, pak se přihnala bouře a ze 40 °C byla v mžiku 0°C a 5cm krup velikosti třešně. Byl jsem tam 1,5 hodiny ukrytý v lese a klepal kosu v termofolii.Sežral jsem téměř všechny své zásoby jídla a totálně vytuhl. Obtížný sjezd v kamenech a mokrém písku s kroupami neutíkal. Navíc byl modulovaný mnoha menšími kopci velikosti Lhůťáku( pozn. autora, kdo nezná Lhuťák, kopec cca 3km dlouhý a 150 m převýšení) Do Cuby jsem se nebyl schopen v sobotu dostat. Musel jsem pošetřit nějakou energii na mokrý a studený bivak. Zbývalo 40 km. Ulehl jsem ve 21 hod a stával v 6 hodin. Totálně tuhej jsem dojel do Cuby, kde jím už třetí bagetu a stále nejsem nasycen.Paní už je ze mě nešťastná“

29.6.2015

Zpráva od Martina: “ Grants, po silnici 200 km za 9 hodin. Uhánělo to jako blázen. A tentokrát s jídlem a pitím. “

Martin jede na 14 místě, v nohách má 2455 mil a nachází se za polovinou trasy vedoucí přes Nové Mexiko. Myslím, že zítra ve večerních hodinách by mohl dokončit. No a jak znám Martina, tak zkusí ze sebe vymášknout ještě nějakou energii a trochu zafinišovat. 2 závodníci před ním mají náskok cca 50 mil. Tak uvidíme jestli je dá. Ať tak nebo tak, pro nás všechny co mu faníme je bez tak vítěz, takže skvěle. „Pojď chlape pojď už jenom jeden den, to už dáš“

1.7.2015 – 9:21 našeho času

Tak před malou chvílí dokončil  Martin tenhle masakr závod dlouhý 2 746,4 míle na 16. místě v perfektním čase 18 dnů,16 hodin a 46 minut. Velká gratulace a obrovskej respekt !!!! Jsi prostě brutor a cyborg. Supeer.

 

Sponzoři
Archiv
Fotografie dne
Předpověď počasí
Kalendář
Květen  2016
Po Út St Čt So Ne
   
  1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31  
Anketa
TOPlist