Archive for Květen, 2012
Author Král Šumavy MTB – 26.5.2012
Tento kultovní závod, patří k tradičním Klatovským akcím a letos se konal již 19.ročník, této masovky. Vzhledem ke slavným zákonům o komunikacích byly všechny trasy přepracovány, takže nás čekal super závod novým terénem.
Vyráželi jsme v 7:00 z Plzence a cestou vzpomínali na Martina, který tou dobou byl již na trase, protože jel dlouhou 100km trasu a start měli v 7:30. Do Klatov jsme přijeli krátce před osmou, rychle na prezentaci, zpátky pro kola a už si jedem stoupnout na start. Z minulého roku jsme měli vyjetou první vlnu, takže se řadíme hned k pásce, kde má vyčleněné VIP místo pravidelný účastník tohoto závodu Lukáš Bauer. Blíží se 9 hodina a na startu panuje čilý ruch a mumraj a atmosféra graduje.Těsně před 9:30 kdy je plánován start,z repráků řvou klasické motivační bubny a je odstartováno.
Na startu jsem trochu zaspal, ale už jsem zpátky v hlavním balíku. Držím se první skupiny asi do 10 km a pak se pole začíná více trhat. Ve Zdebořicích najíždíme na silnici a ještě s jedním bikerem začínáme stahovat manko. Střídáme, takže za chvilku dojedem další skupinku, která se taky přidá a za chvilku je z nás takový menší peloton až do Čiháně, kde je první menší brod a občerstvovačka. Naše pole se začíná opět trhat. Jede se mě super a v tuhle chvíli se pohybuji kolem 20 místa. Do kopce držím tempo se skupinou a z kopce mě občas někdo ujede. Nenechávám se strhnout davem a jedu si ve svém rytmu. Trať je suchá jak blázen, takže se jede docela rychle a strašně se práší. Následuje průjezd motokrosovým závodištěm v Drkolné, které za těchto podmínek nedělá snad nikomu problém a dále pokračuje terénem. Na 20 km následuje druhá občerstvovačka v Hlístově, kde stejně jako u první popadnu za jízdy banán a pokračuju dál. Na trase je občas techničtější pasáž, jinak se trať příjemně vlní. A už sjíždíme do Nemilkova a jeho věhlasného Brodu kde čeká vodník a mraky diváků. Volím klasickou jistotu a hlavně si nechci odmastit řetěz, takže sesedám z kola a vrhám se s kolem v ruce přes říčku Ostružná. Škodolibý vodník mě posílá doleva a když mi voda stoupá nad kolena, tak slyším jen: „pěkně cákáš, poběž, poběž“ v duchu si říkám: „ty hajzlíku“ a pokračuju dál. Po brodu následuje docela stoupák po asfaltu, takže ztuhlé nohy ze studené říčky se začínají zase ohřívat a svaly začínají nabírat opět provozní teplotu. Následuje zase terén, kde jezdec přede mnou naklopí moc zatáčku a už leží, ale naštěstí se mu vyhýbám. Po pár kilometrech projíždíme okolo Častonic na širokou lesní cestu a tady se blíží moje osudové místo a začátek smůly, která se mě držela až do cíle. Vedu skupinku jezdců a pohybuju se odhadem kole 30-40 místa, jede se mě super a říkám si je to dobrý a najednou přes tu cestu začnou v dálce přecházet koně. Když se přiblížíme k nim, dva už jsou na cestě vpravo a jeden ještě s hříbětem stojí vlevo a hříbě se začíná plašit a chce mě jakoby skopnout. Přidám plyn a valím dál. Následuje výjezd do kopce, kolem padlého stromu, jehož konce jsou stříknuté sprejem jako nebezpečné kameny na trase a nic nenaznačuje, že jedeme špatně. Za zády slyším, jak mě někdo funí na záda, až dorazíme ke křižovatce, kde se dá jet vpravo nebo vlevo a nikde žádná šipka. Zastavím a čekám na funícího kolegu. Myslíme si že jsme nemohli sjet, ale pro jistotu se vracíme a já si v duchu říkám „je to v pr..li“ Dole zpátky pod kopcem potkáme ty koňáky který za všechno můžou a ty nám tvrdí, že musíme zpátky a pak vpravo. Oba špačkujeme, že to není možný, že tam žádná cedule nebyla, ale po chvíli narážíme na ceduli jako kráva, kterou když jsme jeli celou zaclonil právě ten kůň. Jsem nasranej jako prase a začíná to ve mně vřít, psychika dostala citelnou ránu, ale nohy můžou a hlava velí vpřed stáhnout cca 10 minutovou ztrátu, kterou jsem si tímto fakultativním výletem vytvořil. Pomalu se deru vpřed startovním polem. Sjezdy pouštím jako nikdy a už to vypadá, že bych mohl každou chvíli dohnat svoji skupinu. Následuje bufet v Braníčkově, kde pouze popadnu banán a vyrážím okamžitě vpřed stahovat ztrátu. Další brod, který tentokrát neběžím, ale jdu a už začínám opět rozjíždět svůj stroj. U Podolského Mlýna se začínají spojovat trasy s 45km, dávám pozor na lidi a jakmile se spojíme zase do toho šlapu. Následuje sjezd a při přejezdu jednoho odvodňovacího žlabu se ozve výrazné syčení. V hlavě mě naskočí, je to v hajzlu, tohle už nedoženu. Okamžitě stavím a mám prázdné zadní kolo. Měním duši, dofukuju sifonem, ale bohužel nemám natlakováno na ideální tlak, ještě párkrát přifouknu pumpičkou, ale nechci ztrácet další čas, takže vyrážím vpřed. Do cíle zbývá tak 25km. Jsem smířený s tím, že super rozjetej závod je v háji a pozice bude špatná. Jedu už na jistotu. Do kopce šlapu tak na ¾ plynu. Z kopce vzhledem k měkkému kolu jedu opatrně, hodně nad předním kolem, aby zadek byl co možná nejvíc odlehčenej a nebyl další defekt. Po 5 km mě to ale nedá a na jednom kopečku stavím, ztrácím sice další 2-3 minuty, ale dotlakuju zadek podle mých představ. Už jsem zase „ready“ a můžu přidat plyn. Na trase už se pohybuje mnoho závodníku z 45 km trasy, takže pořád někoho předjíždím a působí to na mě spíš demotivačně a říkám si že všichni z 75 jsou už v tahu. Poslední výšlap z Křištína na kopec Červ a už vidím Klatovy. To mě ještě víc nakopne, že dokážu ještě něco stáhnout a zapínám forsáž. Na bludišti před cílem, kde je trasa namotaná sem a tam, aby to bylo divácky atraktivní předjíždím dalších 5 závodníků a s trochou hořkosti a naštvání dojíždím do cíle. Letos jsem si tu smůlu vybral doufám i s úroky. Vše mohlo dopadnou úplně jinak ,ale ztráta minimálně 15 minut, je na výsledku prostě znát 
A jak to celé dopadlo:
Na trase 100km, kam se přihlásilo: 654 bikerů a bikerek vyhrál:Václav Ježek v čase: 4:17:19 . Naše barvy hájil:
Martin Vít 44.místo celkově, 34.v kategorii v čase:5:16:15
Na trase 75 km, kam se přihlásilo: 1120 bikerů a bikerek vyhrál: Petr Šindelář v čase: 2:55:43. Naše barvy hájil:
Petr Šedivec 70.místo celkově,55. v kategorii v čase: 3:42:46
David Havel 95.místo celkově,68. v kategorii v čase: 3:48:46
Tomáš Tůma 135.místo celkově, 88. v kategorii v čase: 3:56:35
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
O tom jak se s tratí pral Dejv se můžete dočíst zde.
Skryjská jezírka – 20.5.2012
Trasa: 138km, převýšení: 2802m
Na tento víkend trasu plánoval kamarád Míra a původně si naplánoval trasu cca 168km a převýšení 4,5km!!, která měla končit v Praze a návrat domů vlakem, což jsem razantně zamítnul a přeplánoval, ale trasu jsme cestou museli ještě zkracovat do původní podoby. Jelikož Tlumič byl s rodinkou na dovolené,Martin odpočíval po sobotním brutálním závodě v Mostě a Dejvovi se nechtělo, vyrazili jsme v neděli jen ve dvou. Z Plzence jsem vyrážel v 7:30 a s Mírou jsme měli sraz na 8:00 pod Chlumem. Jedeme pod Chlum a míříme na červenou TZ, které se budeme držet celou první polovinu výletu a kopírovat meadry Berounky. Cestu do Liblína už letos moc dobře znám, pěkný singly, super terén, ale konec května na tuhle trasu už není ideální.Vegetace začíná vyhrávat a ze stezky se stává místama pěkná džungle a člověk si to neužije, tak jak by chtěl. Berounka je super a tak cesta odsejpá perfektně až do Liblína.Tady jsme vždycky sjeli a jeli jinudy a už vím proč. Nejdříve nás čeká pěkný stoupání do Bujesil a při sjezdu na rozcestí u Rakolusk ještě trocha bloudění.Červená TZ totiž vede třemi směry, čehož jsem si nevšiml a zamířil v pravo přes potok. Po výletu a nošení kola lesem a návratem zpátky na trasu už cestu trefíme a pokračujeme dál. Následuje další brutální kopec do Hřešihlav, ale ten se stále dá ještě jet. Při sjezdu k Leskovu mlýnu nás čeká asi největší peklo.Od řeky vyvláčet na zádech kola na místní hřeben. Uf, byla to docela dřina, ale už zase jedem. Projíždíme Zvíkovcem, Čilou a už jsme u Podmokelského mlýna a uhýbáme na modrou TZ na Skryjské jezírko. Po cca 1500 metrech stojíme u jezírka, děláme pár fotek, dáváme svačinu a Míru začínají napadat hovadiny 
. Jestli by to nešlo zkrátit do Zbiroha (původně jsme měli jet ještě za Křivoklát a pak točit zpátky) a tam že by nasednul na vlak a jel by domů. Má toho docela dost, ale po mém nátlaku rezignuje a ze Zbiroha pojedeme po trase. Do Zbiroha jedeme po modré TZ, která se nám po předchozím terénu zdá jako dálnice.Ve Zbirohu se napojujeme na již plánovanou trasu a míříme přes Radeč, Kokotské rybníky a Pohodnici do Letkova, kde dáváme zasloužené pivo.
Celkově shrnuto: pěkný výlet, který bych situoval raději na duben a určitě bych vynechal úsek z Liblína, respektive z Bujesil do Chlumu, kde se muselo hodně tlačit a nosit a raději bych vymyslel nějakou objízdnou trasu.
Počasí: Slunečno, teplo cca 25°C
Účast: Šéďa,Míra
Extrém bike Most – 19.5.2012
Druhý podnik českého poháru v MTB maratonu se jel v sobotu 19.5.2012 v Mostě. Spolu s Jirkou a Hankou jsme se vydali závodit na trať tohoto závodu, která je pro svojí technickou náročnost právem označována přívlastkem extrém. Přestože je trať dlouhá jen 67km je tento závod podle mnohých nejtěžším maratonem v ČR.
Zázemí a start závodu tradičně poskytl areál mosteckého hipodromu. Z minulého roku jsem měl vyjetou první vlnu, takže jsem se mohl postavit na start hned poblíž startovního oblouku. Plánovaný start v 10:00 byl nepatrně posunut, neboť se čekalo až přiletí letadlo s kamerou. Komentátorka nás stále nabádala aby jsme vyhlíželi letadlo, když se znenadání ozve pokyn ke startu. Seřazeni na hipodromu jak stádo dostihových koní se dává peloton do pohybu. Mnozí možná ještě netuší co je čeká a tak ženou pekelnou rychlostí vpřed z areálu na polní cestu. Hliněná cesta je krásně suchá takže žádné bahno se nekoná. Zato se však náležitě práší, a to dokonce tak moc, že pomalu nevidím na cestu. Zajímalo by mě, jak dopadly záběry z kamery z letadla. Předpokládám, že to mohlo být podobné jako výbuch atomové pumy. Polňačka nás odvedla přes Čepirohy ke kopci Resl, kde je namotána největší část trati. Konečně se trať zvedla a přišla první stojka, kde bylo z pily třeba přeřadit na nejlehčí převody. Pro některé peklo, pro druhé ráj začíná. Konečně se deru trochu v před a peru se s tratí. Náročné stojky střídají sjezdy po singlíkách, které se klikatí mezi stromy. Občas se přede mnou na trati objeví obrovská kláda, kterou bych za normálních okolností jistojistě přenášel, ale když vidím soupeře, že jedou přes tak je následuji. Pořadatelé ke kládám naštěstí přitloukli klacky tak, aby je bylo možno přejet bez poškození převodníku. Po ochutnávce Reslu na úsecích zvaných Bílý kaňon, Palyza a Šedý kaňon jsme se přesunuli kolem Mosteckého autodromu a jezera Matylda pod druhý kopec, kde byla na 21km první občerstvovačka. S povděkem chytám bidon s vodou a pokračuji vstříc nástrahám na kopec Hněvín. Stoupá se snad po nejstrmější části svahu přímo kolmo na vrstevnice. 150m dlouhý Krpál nezvládne v sedle vyjet mnoho závodníků. Pořadatel zde vypisuje prémii v podobě 50% slevy na startovném na příští ročník. Většina dole okamžitě slejzá, že nemá cenu se o to ani pokoušet. Spolu s jedním soupeřem však řadíme nejlehčí převody a jdeme do toho. Kolegové na trati jsou ochotni uhýbat takže se dá jet nahoru. Jedu na druhém místě trochu s obavami, aby to neklouzlo jezdci přede mnou, a nemuseli jsme oba pokračovat pěšky. Udržuji proto raději odstup alespoň 2m abych kdyžtak stihl zareagovat. Sedím na špičce sedla, tělem ležím na řídítkách a snažím se plynule pohybovat v před. Už jsme celkem vysoko a začínám v nohách cítit, že ten kopec klade i na ten nejlehčí převod hustej odpor. To už se blížíme k fanouškům, které naše počínání náležitě hodnotí povzbuzováním. Oba dva se vyhecujeme do výkonu a podaří se nám i závěrečnou kamenitou pasáž překonat. Pro mou i kolegovo velkou radost se to povedlo. Vyjeli jsme nahoru v sedle. Já i on letos poprvé. Velkou zásluhu na tom měla jistě i suchá trať. Po výjezdu krpálu nás čeká celkem dlouhý sjezdík na okraj Mostu, abychom si mohli na Hněvín vyšlápnout ještě jednou, tentokrát z druhé strany. Po průjezdu okolo hradu se trať stáčí směrem na třetí kopec – Široký vrch. Čekají nás po něm 3 smyčky, které nás dovedou zpět k občerstvovačce u jezera Matylda. Kolem něj se přesuneme zpět na Resl a začíná ródeo. Stoupáme kolem Autodromu, na kterém zrovna brázdí za ohromného rachotu závodní motorky. Stoupání je příkré a tak jedem krokem. Celkem peklo se soustředit na úzkou lesní strmou pěšinku a slyšet při tom rámus z motorek jejichž pohyb vidím jen občas periferně. Singl do kopce střídá singl z kopce a tak stále do kola. Není čas se napít, nebo něco pojíst. Stále se musím držet řídítek a brzdit. Po rozdělení tratí na 43km pokračuji na dlouhé variantě. Extrém nabírá na obrátkách. Strmé sjezdy střídají strmé výšvihy. Kdo brzdí dolů nevyjede setrvačností nahoru. Snažím se nebrzdit, ale udržet ve vysoké rychlosti koncentraci a kolo na klikatící se kamenité pěšince není vůbec jednoduché. Jsem za sedlem a stejnak mě kolo na prašné pěšince neposlouchá a míří se mnou do křoví. Nedobrovolně vysedám směrem za kolo, ale naštěstí to ustojím a ani kolo nepošlu nekontrolovaně k zemi. Občas svým uměním nějakým technicky zdatnějším soupeřům na trati překážím a tak je pouštím raději před sebe. Čeká nás ještě spustu náročných sjezdů a výjezdů – Kaskáda, Moira, Triangl, Koryto. Nedokáži popsat co všechno za nástrahy nás v těchto sjezdech čekalo. To se prostě musí zažít. Tuším, že v Korytu byla vybudována downhilová dráha. Naštěstí se daly skoky vždy „někudy“ objet. Na jednom z posledních sjezdů jímž byla Pohádka s námi pořadatel začal už opravdu laškovat. Na pařezech, které vyloženě překážely v cestě byly nakresleny smajlíky. Na úzkém průjezdu mezi dvěma stromy kóta 25cm. A na svahu, který by se člověk snad ani nepokoušel jít pěšky bylo na stromě napsáno – „nebrzdi“ či „neboj“. Na radu jsem to tedy pustil a dobře to dopadlo, strmý protisvah mě zastavil, ale bylo třeba rychle přeřadit zase na kašpara. Po nekonečném řádění na Reslu se trať konečně narovnává a míříme zpátky po polních cestách na hipodrom k cíli. Už jedu sám, před sebou dlouho nikoho nevidím a za sebou také ne. Až v závěrečném stoupání na hipodrom předjíždím mnoho jezdců z hobby a krátší trasy, kteří jsou totálně vysílení a tlačí nahoru.
Cílovou bránou projíždím v čase 3:46:46 na 54 místě a 23 místě v kategorii. Vítězem se stal Jan Jobánek, který trasu objel v čase 2:48:29. Jirka dojel na 84místě v čase 4:09:07 a Hanka zvítězila na kratší 56km trase v kategorii žen v čase 3:13:29. Zde jsou kompletní výsledky z Extrem bike Most 2012.
Celkově shrnuto: Opravdu extrémně fyzicky i technicky náročný závod. Přes mnoho nástrah je však celá trať jezdivá. Podařilo se mě vše sjet a vyjet, z čehož jsem měl opravdu dobrý pocit. Kolikrát to bylo už opravdu na hraně a jsem rád, že jsem si nikde neustlal a nerozbyl sebe nebo kolo. Příležitostí k tomu bylo víc než dost.
Zde je možné shlédnout záznam závodu Extrém bike Most 2012 vysílaný 22.5.2012 na ČT4. Zde je další krátký sestřih z televize Mistral.
Nedělní švih do Švihova – 13.5.2012
Trasa: 108km, převýšení: 2076m
Když jsme se Šéďou v sobotu po Škoda biku domlouvali kam v neděli vyrazíme na odpolední Švih, napadlo mě kam jinam přeci do Švihova. Dopoledne jsme provedli údržbu zablácených strojů ze závodu a po obědě vyrazili na trasu. Ta vedla po oblíbené červené TZ do Prusin a odtud po žluté na rozcestí Hájsko. Zde jsme opět změnili barvu značky na červenou, která nás přivedla až pod kopec Ticholovec. Následoval výšlap ke sv. Vojtěchu a sjezdík do Příchovic. Odtud jsme pokračovali po „rybářském“ singlíku při Úhlavě až nad Lužany. Zde jsme se napojili na zelenou TZ, která nás odvedla do lesa Loupenska. Na rozcestí jsme se napojili na červenou TZ, která nás již dovedla do Švihova. Zde jsme si prohlédli unikátní vodní hrad, kde zrovna měli představení kejklíři ve středověkých kostýmech. Od hradu jsme po modré TZ začali stoupat na nejvyšší vrchol dnešní trasy – Běleč. Ten se svými 712 m.n.m převyšuje Švihov zhruba o 350m, takže nás pěkně v chladném počasí rozehřál. Na vrcholu jsem po roce udělal zápis do vrcholové knihy a vydali jsme se hledat nějaký slušný sjezd k rozcestí pod Bělčem. Zaniklá TZ po hřebenu kopce nebyla příliš prochozená a tak pěšinka byla plná uschlých větví a hrozilo nebezpečí vylámání výpletu kol. Po žluté značce jsme pokračovali do Mezihoří, kde jsme obkroužili rybník a navštívili skalní vyhlídku pod Tuhoštěm. Přes vrch Ve Spáleném a Kněžhora jsme pokračovali k zelené TZ. Po té jsme mířili na zříceninu hradu Roupov. Odtud jsme přes Oplot a Přeštice zastávku zamířili do Dobřan, kde jsme měli v plánu stavět se na domácí zmrzlinu. Dnešní chladné počasí moc zmrzlině nepřálo a lepší by byl jistě čaj. Nicméně plán je plán, takže jsme se zkřehlýma rukama koupili každej jeden malej kornout. Kupodivu nás i oplatka zmrzliny příjemně hřála do ruky. Z Dobřan jsme namířili na Vysokou a oblíbeným sjezdem po žluté pokračovali přes Čižice na kopec V Dubech. Zde jsme se napojili zpět na červenou značku po které jsme opustili dnešní okruh.
Celkově shrnuto: Pěkná terénní trasa s minimem asfaltu, dvěma hrady na trase a pořádným kopcem. Škoda jen, že foťák tentokrát zůstal doma.
Počasí: slunečno, na květen celkem zima na kopcích teplota 8°C , dole 10°C a chladný vítr
Účast: Martin, Šéďa
ŠKODA BIKE Marathon 2012 – 12.5.2012
V sobotu 12.5.2012 se v Plzni konal již 9. ročník závodu horských kol Škoda bike maraton. Závod získává na oblibě hlavně u hobbíků a místních plzeňáků, ale každoročně na něj zavítají i nějací jezdci z Elity. Letošní ročník se nesl v duchu několika změn. Za prvé, k vůli zákonům o komunikacích došlo ke změně trasy. Za druhé byla velká změna počasí. Z pátečních tropických 32°C spadla rtuť teploměru na sobotních žalostných 13 později i 8°C. Aspoň jsme se nepotili . A teď už k samotnému závodu. Na start jsme vyráželi z domova po vlastní ose tentokrát poměrně v silném složení 4 ks. Všichni jsme samozřejmě jeli dlouhou trasu. Při příjezdu do Škodaparku v Doudlevcích, který každoročně skýtá zázemí tohoto podniku, už to žilo a my rovnou zajíždíme na startovní čáru. Peloton se značně štosuje, blíží se ona očekávaná 10 hodina a konečně zazní startovní výstřel. S Martinem stojíme vedle sebe a vyrážíme vpřed, ale vzhledem k rannímu dešti průjezd škodovkou a jejich klouzavým žulovým koskám, volíme raději opatrnější tempo. Vyjíždíme u Gigantu přes Tyršův most a už do toho začínám šlapat. Martin konečně přidává plyn, míjí mě a razí si cestu vpřed. Pokračujeme na lávku přes řeku a uhýbáme parkem po singlíku do Hradiště. Tuto změnu bych organizátorům trochu vytknul, protože na začátku závodu kde je ještě velká koncentrace jezdců se to v tomhle místě dost ucpávalo a jezdci museli hodně zpomalit, někdy i zastavit. Valíme do Hradiště přes další lávku směr Radobyčice, kde si to prodlužujeme po louce podél řeky a vyjedeme u moštárny poblíž mostu. Dáme se vlevo a hned za mostem uhneme vpravo a zamíříme k Valíku. Tady plno bikerů nečekalo dlouhý táhlý kopec a tak zde hodně lidí předjíždím. Na vrcholu se cesta stáčí do Černic, kde si člověk trochu oddychne ve sjezdu a před hřbitovem uhýbá v pravo k lávce přes dálnici. Od lávky začínáme stoupat na Ostrou hůrku a pak už míříme k Plzenci. Následuje úsek kolem vodárny, kde se taky dalo předjet hodně lidí až k Andrejškám a už klesáme k lomu, kde cesta opět mění směr tentokrát v pravo po žluté TZ na Radyni, takže všichni shazují řetězy na nejmenší placky a začínají se zadejchávat. Zde se opět deru pomalu vpřed a pár jezdců předjíždím. V půlce kopce ceta uhýbá v pravo k Plzeňské skále a začínají mokré kořeny. Tady už se předjíždět moc nedá. U skály fotí Šárka a řve na mě, že mám 1:30 ztrátu na Martina. Následuje výjezd ke hradu a divácky atraktivní sjezd Radyňských schodů. Klesáme vpravo k silnici na Šťáhlavy. V závěru ostrá pravá a nabíráme výškové metry ke křižovatce pod Radyní, kde je umístěná občerstvovačka, ale já ji nevyužívám.
Následuje sjezd po silnici do Šťáhlav, kde tentokrát předjíždí několik závodníků mě. Průjezd kolem kolejí, alejí k bažantici k zámku Kozel a už jsme v Kozelském lese a začíná zase trochu terén. Stoupáme nad Kozel před cestou
uhýbáme v pravo jako by k Nestlívskému rybníku, ale při výjezdu na cestu začínáme klesat k Hájku. Před ním se napojujeme v levo na modrou TZ k zřícenině Lopata. Při výjezdu k zřícenině se pole začíná opět ucpávat a tak je rychlejší slézt a tento úsek vyběhnout. Dál se jede směrem k hájovně na Potoky. Tady už se dá poměrně rychle šlapat. Od Potoků po žluté TZ na Rakovou, kde nastává další změna o proti loňsku a při výjezdu z lesa cesta uhýbá v levo a kopíruje pole po jeho levé straně. Tenhe úsek byl hezký. V lese bylo pěkně měkko, kolo se trochu bořilo a bylo to trochu zpestření. Začínáme se vracet k Rakové a na polňačce před ní opět měníme směr, vlevo k lesu. Přejedeme koberec mezičasu a řvou na nás, že máme ztátu 16 minu na prvního ať šlapem. Následoval pěknej sjezdík lesem, kde jsem jel trochu poslepu, protože jsem měl zevnitř opatlaný brejle od potu. Na konci kde jsou vyjetý koleje jsem si skoro nechtěně vystoupil. Na křižovatce pod sjezdem měníme směr a začínáme stoupat k Maršálu.Vidím, čím dál tím hůř, takže si brýle musím dát na špičku nosu a cestu pozoruju průzorem mezi štítkem od helmy a brýlema. Nad Lhůtou nabíráme poslední metry na Maršál a začínají opět všemi proklínané kořeny.Tenhle úsek až na vrchol, je pro mě vždycky trochu utrpení, ale pak vím, že už je to dobrý. Z vrcholu následuje sjezd nad Kozel, kde točíme v levo, chvilka po silnici a na další křižovatce vpravo k Hájku. Zde trasa tentokrát vede rovně a pokračuje kolem Kozelského rybníka stejnou cestou až na křižovatku pod Radyní. Tento mě velmi dobře známý kopec se mě tentokrát nejede vůbec dobře. Necítím tu silovou převahu a bolí mě ze zimy trochu kolena, takže mě pár borců předjíždí. Na křižovatce přejíždíme opět přes druhý koberec mezičasu a míříme na louky nad Losinou. Na konci zahýbáme do kopce k chatkám a sjíždíme na bývalou štěnovickou silnici, kde nás čeká ještě kousek siglíku po žluté TZ a už jsme zase u lávky nad dálnicí. Následuje stejná cesta jako na začátku až do cíle. V Hradišti nás čeká ještě poslední změna, výšvih po siglu a průjezd parčíkem, který tady byl na místě. Pole už je v téhle části roztrhané a techničtější pasáž trasu trochu zpestřila. Zbýval už jen finiš do cíle, kam dojíždím v čase 2:55:54.
Celkově shrnuto: Opět parádní závod, tentokrát trochu s příchutí bahna a zimy, změny v trase byly ve většině přínosem, jen bych vyřadil první sigl před Hradištěm a naopak byla škoda, že z trasy zmizel singl nad Kozlem, který byl moc pěkný. No a taky délka trasy by se měla pro příště v propozicích změnit na skutečných 70km. Škoda, že Tlumič s Dejvem měli defekt, jinak by zajeli určitě lépe. Snad si tu smůlu vybrali a příště už to bude v pohodě.
A jak to vlastně všechno dopadlo: Celkově se na trať 60 km postavilo 257 borců a borkyň. Vítěz, Stanislav Hejduk trať zdolal v neuvěřitelném čase: 2:24:14 a teď konečně náš tým:
26 místo absolutně, 12 místo v kategorii Martin Vít – 2:46:54
58 místo absolutně, 29 místo v kategorii , Petr Šedivec – 2:55:54
117 místo absolutně, 50 místo v kategorii , Tomáš Tůma - 3:16:48
142 místo absolutně, 63 místo v kategorii , David Havel - 3:25:36
Celkové výsledky si můžete prohlédnout zde.
Poděkovat musíme za fotky Lucce a jejím až teleportačním přesunům, Míše, Šárce a Kenecovi, který si zalouží pochvalu za opravdu profi fotky ze Škoda Bike 2012.
Odkazy na kompletní fotogalerie:
Zde najdete Míši fotky s detailní studií přejezdu kořenu na Lopatě
Zde jsou Lucky fotky
Opravdu povedené jsou fotky od Kence
Trans Brdy – 6.5.2012
Trasa: 111km, převýšení: 2201m
V neděli jsem se vracel vlakem ze závodů v Lipníku nad Bečvou. Plánoval jsem, že se přiblížím jen do Prahy a zbytek dojedu na kole po trase která mě už dlouho lákala – přes celé Brdy alias Trans Brdy. Znamenalo to vstávat v Týně nad Bečvou kde jsem po závodech přespal již ve 4:30, vše zbalit a na těžko vyrazit v 5 hod na kole na nádraží do Lipníku nad Bečvou. V 5:40 jsem sednul na rychlík Mehelník, který mě v 9:24 dovezl do Prahy Smíchov. Dál jsem již pokračoval na kole po plánované trase. Jako výpadovku jsem volil nudnou asfaltovou cyklostezku při vltavě. Naštěstí ráno ještě celkem prázdnou a tak se to tu dalo po rovince valit až 40km/h. Ve Zbraslavi jsem najel na červenou TZ po které jsem začal stoupat na první Brdské kopečky. Díky blízkosti Prahy byly singlíky perfektně vyježděné a absolutně bez klacků a kamenů joko by je někdo vyluxoval. Prostě je znát, že se tu jezdí hodně. Zastavil jsem na vyhlídce na Vrané nad Vltavou a pokračoval počervené značce přes rozcestí Pod Cukrákem až pod Kámen. Po silnici jsem rychle sesvištěl do Všenor a začal stoupat strmým kopcem zpět do brdských kopců. Tentokrát na Červenou Hlínu. Tam jsem jel obtížným strmým výjezdem po žluté TZ plné volných kamenů a velkých kořenů. Na rozcestí byla kontrola jakého si MTB orientačního závodu a posléze jsem potkával proti sobě závodníky. Po červené jsem pokračoval po hřebenech Brd až na rozcestí U červeného kříže. Tady jsem se napojil na značení závodu Trans Brdy, který se jede z Letů a po známých řádně kořeněných a kamených technických singlech jsem pokračoval po hřebenech přes Vrážky, Stožec, Lásku až na Jelení palouky. Zde mě začal kropit déšť tak jsem nasadil pláštěnku. Následoval strmý výjezd na Studený vrch, známý z Dobříšského Krakatitu. Ze Studeného vrchu jsem pokračoval po červené TZ na oblíbený hřeben Kuchyňky. Mokrý kamenitý a kořeněný výjezd byl značně kluzký, přesto se mě jej až na dvě vyjimky podařilo zdolat. Jel jsem dál po značce až na Malý vrch odkud červená pokračuje již po cestě. Proto jsem se přesunul kousek níž na mnohem hůře sjízdnou modrou TZ pod Pískem. Déšť postupně přidával na intenzitě, ale vodu naštěstí zatím pohlcovalo kamené podloží singlíků. Z Křížatek jsem sjel po zelené TZ do Jínců a po dlouhé době se ocitl v civilizaci. Z deště se stal slejvák a začal jsem přemýšlet zda nevyčkat na lepší počas. Jenže obloha byla šedivá jak ocel a nic nenaznačovalo, že by mělo přestat. Jenže plán je plán, tak jsem pokračoval v tom chcavci až na Tok. Nahoře už jsem byl totálně turch. Pláštěnka byla mokrá jak z venku tak zevnitř od potu. Naštěstí se počasí nahoře trochu umoudřilo a přestávalo pršet. Díky cestování na těžko jsem se tedy převlékl do suchého a začal svištět rozmáčenými cestami dolů pod Korunu. U stodoly jsem zdefektil zadní a tak jsem musel měnit. S mokrýma nohama to nebylo nic příjemnýho. Pak jsem pokračoval kolem Třítrubeckého zámečku a přes Záborčí jsem vyjel z prostoru v Mirošově odkud jsem to namířil přes PP Kornatický potok domů.
Celkově shrnuto: Přestože trasa je celkem krátká, byla technicky celkem náročná. V kombinaci s nepříznivým vydatným deštěm a průjezdem jen 3 obcí od Prahy až domů to byl celkem dobrý trénink na psychyku do závodu 1000 mil. Navíc krom spacáku jsem jel celou trasu na těžko a znaven po sobotním závodu.
Počasí: zataženo, na polovině hodně deštivo, teplota 14°C
Účast: Martin
Author Šela Marathon – 5.5.2012
Třináctý ročník závodu Autor Šela maraton se jel v sobotu 5.5.2012 v Lipníku nad Bečvou. Kromě tradičního zařazení závodu do seriálu Českého poháru v maratonu, byl letos i mistrovstvím ČR v maratonu 2012. To slibovalo opravdu silnou konkurenci z řad profíků i amaterů. Po moji loňské premiéře jsem se chtěl tohoto pěkného závodu opět zůčasnit. Stejně tak čtyři kamarádi z Plzně. Bohužel na mě nezbylo místo v autě a samotnému se mě autem přes celou republiku cestovat nechtělo. Na závod jsem se proto vypravil vlakem již v pátek odpoledne. Po přiblížení k Oloumouci se slunečné počasí, které vládlo nad celou republikou změnilo v ošklivě vyhlížející vytrvalý déšť. Po 5,5 hodinách mě rychlík vyplivnul v 18:30 na nádraží v Lipníku nad Bečvou odkud jsem pokračoval v dešti na kole do Týna nad Bečvou, kde jsme měli zajištěné ubytování.
V sobotu ráno nás probudilo vylézající slunce a dávalo tušit, že bude navzdory včerejšímu vydatnému dešti pěkný den. Trať bude však jistě hodně blátivá. Sedli jsme na kola a vypravili se na start do Lipníku. Měl jsem vyjetou z loňska 1 vlnu, takže jsem byl hned za 100 členou elitou. V 9:00 bylo odstartováno a dav se vydal vstříc 93 km trati. Jako vždy se hned od začátku jelo po asfaltu pekelně rychle. Po chvíli se vjelo na rekonstruovaný asfalt s odfrézovanými částmi silnice a začalo to lítat. Hrana asfaltu uzemnila část závodníků a ostatní donutila prudce brzdit. Naštěstí jsem se do potyčky nepřipletl a mohl pokračovat dál. Najelo se do terénu a začalo předpokládané bláto na lesních singlíkách. Díky lepší startovní pozici jsem se letos nedostal do zácpy a mohl tak hned od začátku jet. Po perfektně připravené trase se jelo celkem svižně. Na prvním mezičase při průjezdu hradem Helfštýn (17,5 km) jsem byl na 129 místě absolutně a 41 místě v kategorii M30+ se ztrátou 12:18 na prvního. Na druhém mezičase ve Zbrašově (40 km) jsem dojížděl na 123 místě absolutně, 39 v kategorii. Moje pozice se nezměnila do 3 mezičasu v Milenově (54,5 km). Kolo tou dobou bylo již značně zablácené a začínalo mě zlobit řazení. Každou chvíli měl řetěz snahu se zasukovat. Asi na třetí občerstvovačce jsem se ptal zda nemají vodu na umytí převodů – neměli. Chrstnul jsem tedy do zabláceného přesmykače kelímek s ionťáken a bojoval s řazením dál.
Pod jedním strmějším výjezdem zhruba na 62km mě zablácený řetěz definitivně zradil a natočil se do převodníků. Musel jsem zastavit a klacíkem očistit co nejvíce bláta. Jenže ani pak kolo nefungovalo. Vzal jsem obě flašky s pitím a snažil se bahno umít. Moc to nešlo, protože v blátě bylo i dost jílu. Kolo stále nefunguje, předjíždí mě mraky soupeřů včetně Ondry a kluků z Nežichova a mě se stále sukuje řetěz. Co s tím? Chvíli běžím a přemýšlím, že ze závodu z technických důvodů budu muset odstoupit. Až doběhnu k cestě kde teče potok po včerejších vydatných deštích. Napadá mě spásná myšlenka. Nabrat vodu do bidonu a očistit převodníky, řetěz i kazetu co nejvíce od bláta. Zhruba po 5 bidonu konečně přicházím na to proč kolo nejede. Zkroutily se mě dva články na řetězu do vrtule. Naštěstí jsem měl s sebou nýtovačku a jednu rezervní spojku. Na dvou místech jsem řetěz rozpojil a zkrátil asi o 2 články. Během této doby mě předjel také Roman. Celé toto počínání mě stálo asi 15 minut ztrátu. Zahájil jsem stíhací jízdu a snažil se dojet alespoň Romana. Toho jsem v kopcích po chvíli dojel a ve stoupání po sjezdovce mu mírně ujel. Pak přišly sjezdíky a technicky lepší Roman si mě zase v pohodě dojel. Střídavě jsme se tahali. Já jeho do kopců, on mě naopak z kopců kde volil lepší stopu a společně jsme předjeli celkem hodně závodníků. V nekonečném stoupání na Slavkov ve VVP Libavá nazývaném některými „Peklo“ podle hájovny dole, jedeme celekem slušné tempo a daří se nám udolat asi 10 soupeřů. Jedu bez vody a nahoře toho mám celkem dost. Naštěstí je tam občerstvovačka a tak stavím a nechávám si dolít pití.
Kousek za občerstvovačkou se ozve sičení ze zadního kola a bleskne mě hlavou „je to v prd…“. Posílám Romana dopředu a řeším defekt. Rychle měním duši a plním to sifonem, ale dalších 6min ztráty už nikdy nedoženu. Následoval hezký sjezd vojenskými lesy a na 80 km vyjíždím v obci Loučka na asfalt. Fouká silný protivítr, jedu sám a zhruba 200m přede mnou jede skupinka tří závodníků, které už jsem jednou po opravě řetězu předjížděl. Snažím se je dojet, ale na střídající skupinu už nemám sílu. Dojel jsem je až někde v Lipníku, kde se trasa ztočila k Bečvě. Při řece jsme dojeli do Týna a začalo poslední stoupání na hrad Helfštýn, kde byl cíl. Cíl na kopci mě vyhovuje, zmáčknul jsem se a předjel ještě pár soupeřů. Pod hradem mě kolo už rachtá jak velikonoční řechtačka jak jsou řetěz a převody totálně suché. Vyhecován diváky předjíždím celkem svižně další dva soupeře a ještě jeden by se možná dal. Z davu se ozve – nezadři to! A po chvíli se řetěz zase chce zasukovat. Protočím nohy zpět, řetěz se narovná před cílem do toho ještě pořádně šlápnu a těsně před cílovou časomírou dostávám posledního soupeře.
Cílem jsem projel v čase 5:21:14 na 182 místě absolutně a 67 místě v kategorii M30+. Roman Nováček letos z naší grupy vyhrál a projel cílem v čase 5:03:32 na krásném 120 místě absolutně a 44 v kategorii. Ondra Krejčík projel cílem v čase 5:12:36 na 146 místě a 20 v kat M40+, Jirka Kovařík v čase 5:4845 na 257 místě absolutně a 48 v kat M40+. Vyhrál úřadující mistr světa Jaroslav Kulhavý v neuvěřitelném čase 3:46:58. Zde je možné shlédnout kompletní výsledky AŠM 2012.
Celkově shrnuto. Jeden z nejhezčích českých závodů s cílem na hradě Helfštýn byl letos díky blátu a vydatnému pátečnímu dešti celkem náročný. Mistrovství ČR v maratonu přilákalo na trať početnou konkurenci jak z řad profesionálů tak amatérů. Letošního rekordního AŠM 2012 se zůčasnilo 1307 závodníků, dokončilo 1133. Na 93km trati bojovalo 651 soupeřů, dokončilo 548 soupeřů. Škoda mé ztráty díky technickým potížím. Mohl jsem být někde kolem 100 místa absolutně a 40 v kat s časem lehce pod 5 hod. Holt 13 ročník mě přinesl krapet smůly. I tak mohu být s výsledkem spokojen, konkurence tu byla letos opravdu velice silná a ve startovní listině nechyběl nikdo z české špičky. Zde je možné shlédnout záznam z Autor Šela maratonu 2012 vysílaný na ČT4 (mihnul jsem se v čase 9:20).
Na Bolfánek u Chudenic – 5.5.2012
Trasa: 115km, převýšení: 1580m
Na víkend jsem měl v plánu, zase po roce navštívit Svatobor, ale klukům se moc nehtělo, že je to daleko, tak jsme zvolili variantu výletu někam blíž a padla volba na Bolfánek u Chudenic. Start byl z Plzence ode mě v 8:30 a už jedeme směr Střížovice,Řenče a Příchovice. Přejezd hlavního tahu na Klatovy u Lužan a u Dlouhé Louky už se konečně dostáváme trochu do terénu a šlapeme na vrch Stříbrnice, nyní řepkovým polem a přes les. Sjezd do Ježov, přejezd přes trochu měkké louky a už vidíme věž Bolfánku. Za chvilku jsme v Chudenicích, výšlap alejí a už stojíme před rozhlednou. Jelikož si nikdo z nás nevzal zámek, úkolujeme paní v pokladně a zanecháváme jí naše stroje na pospas a míříme na vrchol rozhledny.Ve věži rozhledny se nachází několik expozic. První je věnována Chodským krojům a natáčení jednoho filmu, kde figuroval právě Bolfánek. V druhém patře je expozice věnovaná místním včelařům. Poslední úzké schody a už jsme na ochozu. Výhled je parádní. Překvapilo mě, že je odtud výhled na Plzeň. Na druhou stranu je možné zhlédnout Koráb a dále Velký Javor,Ostrý a celé hřebeny centrální Šumavy.Děláme pár fotek a míříme dolů. Při sjezdu z vrcholu se ještě zastavíme na zámečku Lázně, který je nepřístupný a právě se začíná opravovat. No a už si užíváme sjezd do Lučice a Chocomyšle, kde opět začínáme stoupat a trochu se ohřávat při výstupu na kopec Buková hora. Následuje sjezd po zelené TZ do Hájí a dále k rybníku Kačerna, kde konečně začíná parádní singlík, který vede až do Merklína. Z Merklína trochu nastoupáme a pokračujeme stále po zelené TZ do Lažan, až pod Křížový vrch. Tady zařazujeme nejlehčí převody a začínáme stoupat k rozhledně. Při výjezdu k rozhledně se všichni nabijem u nabíjecího místa, opředeného trochu magií a sjezdíkem Křížovou cestou míříme k Mantovu a jeho metálce. Singlíkem k Vachtovo mlýnu do Vstiše a tady velím změnu o proti původní trase a to zajížďku do Dobřan na zmrzlinu. Měli Mandlovou a Jahodovou. Dali jsme si všichni míchanou. Po povinné zmrzlině, která jako vždycky byla vynikající, nabíráme směr Chlumčany a přes keramičku a přes les jedem do Horní Lukavice. Tady začínáme stoupat do Hradčan a na Vysokou, aby jsme si po té, mohli vychutnat parádní sjezd až do Útušic. Podjet most pod Valíkem, přes pole do Radobyčic a Černic, kde končíme v Purkmistru a dáváme si zaslouženou orosenou odměnu. Já pak pokračuju přes lávku přes dálnici, pod Radyň a do Plzence.
Celkově shrnuto,pěkný pohodový výlet s pár kopečkama a pár rozhlednama, se super zmrzlinou a dobrým pivem v závěru.
Počasí: Jasno, až polojasno. Teplota 18°C, na slunci i 23°C, odpoledne trochu pod mrakem.
Účast: Šéďa,Tlumič, Dejv
Přes X kopců II – 3.5.2012
Trasa: 64km, převýšení: 1612m
Na čtvrtek jsme naplánovali Martinovu projetou trasu přes X kopců a protože jsme věděli, že bude poměrně náročná, vyráželi jsme už v 16:00. Cesta nejprve vedla směrem k Radobyčicím, kde jsme zamířili k Valíku a přes Štěnovice po červené TZ k řece, kde jsme se napojili na zelenou TZ a začali jsme stoupat do prvního kopce na vrch Vysoká. Sjeli jsme do Čižic k řece , aby jsme mohli začít nabírat před Předenicema další výškové metry, tentokrát na Tlustou horu. Druhý kopec nás prověřil a všichni jsme byli zahřatí na provozní teplotu. Následoval parádní sjezdík do Snopoušov a máme tu další výjezd, tentokrát na vrch Na Homolce. Opět sjezdík nyní do Vodokrt a výšlap na snad největší kopec Střížovský vrch. Tady už sklon byl takový, že se nedalo ani jet a muselo se jednu chvíli tlačit. Ze Střížovského vrchu se pouštíme sjezdem skoro až k Přešticím a přes Příchovice začínáme stoupat na Ticholovec a jeho Sv.Vojtěcha. Tady se já s Mírou odpojujeme, protože se cestou dozvídám, že mě přišli jahody a musím je pádit zasázet, aby neuschly. Kluci si dávají ještě jednou Střížovský hřeben a pokračují v trase. Já s Mírou to nabíráme do Vodokrt a přes Háje do Netunic aPrusín, kde se Míra odpojuje a míří do Čižic. Já pokračuju přes Nebílovy až do Plzence, kam jsem dorazil krátce po 19:00 a dal se do zahradničení
Celkově shrnuto parádní výlet se spoustou singlů, parádních sjezdů a výjezdů a na poměrně málo kilometrech s celkem slušným převýšením, škoda, že jsem to neodjel celé, Tak snad příště.
Počasí: Jasno, teplo cca 21°C, trochu foukal studený vítr, ale my jsme se zahřáli.
Účast: Šéďa,Martin,Dejv a Míra
Na Tok a Houpák přes Tři Trubky – 1.5.2012
Trasa 95km, převýšení: 1317m
Na prvního května jsme se rozhodli vyrazit se Šárkou do našich milovaných Brdských hvozdů a co jiného zvolit za cíl než dominantu tohoto kraje.Vrchol Tok a jeho dopadovou plochu a cestou zpět zastávku na bunkrech na Houpáku.
Vyrazili jsme dopoledne cca v 10:30 a lázeňským tempem jsme zavítali do Kozelského lesa, přes Nevid a Holubí kout do Mirošova a tady jsme začali stoupat kolem rybníků na Padrtě. Těsně před vrcholovým kopcem jsme uhnuli do leva na Tři Trubky, kam nás zavedl nádherný sjezdík a opět jsme začali nabírat výškové metry, tentokrát na již zmíněný Tok. V závěrečné fázi, když přišli na řadu kostky, se cesta začala trochu utahovat, ale už jsme na vrcholové plošině a jedeme dopadovkou na nejvyšší bod, odkud jsou parádní výhledy. Na to jaký je parádní počasí, tak na Toku překvapivě ani noha, Takže si vychutnáváme tu atmosféru sami. Z Toku sjíždíme zpátky na křižovatku, kde uhýbáme v pravo na Houpák. Pár metrů stoupání a už jsme na hřebenu a jeho dopadové ploše a vidíme vrcholový bunkr. Při minulém výjezdu na vrcholovou muldu jsem ohnul patku od přehazovačky, vytrh drát a zničil si zadní kolo, takže tentokrát volím raději pěší variantu výstupu
Z vrcholu si vychutnávám parádní singlík k prostřednímu bunkru, kde už se to hemží cyklisty a turisty. Následuje prozkoumání vnitřku bunkru za pomocí světla, pár fotek, svačina a sjíždíme přes polní letiště nad Kvaň, kde uhýbáme zpět k domovu, tentokrát směr Strašice. Ze Strašic jedeme po cyklostezce do Dobříva a cestou na nás začínají padat první kapky, sjezd kolem Hamru a zakotvíme ve Staré hospodě, kde si dáváme za zvuku padajících kapek polívku, pivo a kofolu. Po pozdním obědě a lokálné přeháňce míříme kolem fotbalového hřiště do Hrádku u Rokycan a odtud přes les kolem rybníka do Veselé.Už jenom výšlap do Rakové a lesem pod Kotel a sjezd na vršek do Sedlce. Ještě zajet nakrmit koně a tradá domů.
Celkově shrnuto, pohodovej výlet do Brdských hvozdů, které nám v tomhle parnu skýtali trochu chládku a stínu.Výhledy parádní, jen ke konci nás trochu zaskočila lokální přeháňka.
Počasí: dopoledne 23°C,přes poledne 27°C k večeru lokální přeháňka, jinak jasno, bezvětří
Účast: Šárka,Šéďa
