Archiv autora
Stupno – 19.4.2012
Trasa: 74km, převýšení: 1155m
Pravidelná čtvrteční projížďka vedla tentokrát do Stupna. Vyrazil jsem rovnou z práce k Tlumičovi na Bručnou, kde byl domluven sraz s ostatními. V podstatě jsme se zde sešli všichni na čas a tak jsme mohli bez zastavení pokračovat. Plzní jsme profrčeli osvědčenou cyklostezkou kolem Úslavy ke sv. Jiří, kde právě probíhala jarní pouť. Odtud jsme směřovali na profláknutý singl po žluté TZ po levém břehu Berounky. Na šikmé kořeny ve stráni si opět nikdo z nás netroufl a tak jsme je jako obvykle prošli pěšky. Zato výšlap kolem Věžky se mě a Davidovi povedlo zdolat se ctí v sedle. Šéďa s Tlumičem volili raději tlačení. Žlutá značka nás dovedla až k Dolanskému mostu, odkud jsme pokračovali po modré TZ až do Nové Huti. Následoval pěkný výšlap naučnou stezkou kolem Kokotských rybníků na Bušovickou vyhlídku. Z té jsme fofrem sklesali k Berounce ke Korečnickému mlýnu a údolím Korečnického potoka jsme pěkným singlem po zelené TZ stoupali do Stupna. Dvakrát bylo potřeba Korečnický potok přebrodit. Z lesa nás singl vyplivnul na louce pod Stupnem a následoval celkem výživný výjezd po louce ke kostelu ve Stupně. Fofrem jsme sjeli do Dolního stupna a odtud začali stoupat na nejvyšší kopec dnešní trasy – Prešov. Následoval hezký a rychlý sjezd do Nového Dvora a Hudlic, kde jsme se napojili na modrou TZ. Ta nás dovedla ke Kokotským rybníkům, kde jsme změnili barvu na zelenou TZ. V lese nad Klabavou probíhala těžba dřeva a tak cesty byly náležitě rozbahněné. Z Klabavy jsme to vzali po žluté TZ k Ejpovickému lomu. Zde jsme klukům ukázali portály Klabavských tunelů o kterých dosud nevěděli. Ještě jsme si trochu zablbli na útesech Ejpovického lomu a pokračovali po žluté přes Pohodnici až k solární elektrárně nad Letkovem. V Letkově jsme se stavěli v areálu Pohoda na večeři a pak vyrazili k domovu. Na křižovatce u letiště jsme se s klukama z Plzně rozešli.
Celkově shrnuto: Pěkná odpolední trasa, s profláknutým singlem kolem Berounky a méně známým singlíkem údolím Korečnického potoka do Stupna.
počasí: slunečno, teplota odpoledne až 17°C, k večeru 8°C
účast: Martin, Tlumič, Šéďa a David
Otevírání studánek 14.4.2012
Trasa: 168km, Převýšení: 2 643m
V sobotu 14.4.2012 se konala tradiční jarní akce Vebud teamu s názvem – Otevírání studánek 2012. Sraz účasníků byl domluven v hostinci pod Spálenou Horou v obci Kopidlo mezi 10 a 11h. Využili jsme pozvání od Benža a vydali se na tuto akci po vlastní ose. Krátce po sedmé jsem vyrazil směr Radyně a na smluveném místě „u zrcadla“ se připojil Šéďa. Společně jsme pokračovali k hradu Radyně, aby jsme dostáli našemu názvu a po žluté TZ sjeli do Černic a na Bručnou, kde byl domluven sraz s Tlumičem. Nebyl bych to já, abych nemusel alespoň jednou na trase řešit defekt a tak ještě v zázemí Tlumičovo zahrady a velké pumpy, ruším ucházející přední bezdušák a nasazuji duši. Dál pokračujeme již v plné tříčlenné sestavě po žluté TZ krásným singlem kolem přehrady České údolí a lesem nad Valchou na Novou hospodu. Zde se svezeme po novém tobogánu a lávce přes dálniční přivaděč a nabíráme kurz Plzeň – sever. Přes pole sjedeme do Vochova a dále do Kozolup kde se napojíme na modrou TZ. Po té pokračujeme přes Město Touškov, Čerminy a Všeruby až do Slatiny. Nad Všerubama vede modrá značka po cestě zarostlé křovím a tak ze zkušenosti z minula kdy jsem se tudy již párkrát prodíral jsem mazácky volil pohodlnější jízdu ve stejném azimutu po poli. Šéďa s Tlumičem se zarytě drželi značky, ale realita je brzy poslala na pole za mnou. Od Slatiny jsme zamířili do hvozdů Manětínského přírodního parku. Ten projíždíme po nudných lesních „higway“ a stoupáme na nejvyšší bod trasy – dvůr Libenov pod vrcholem Lom (657m). Šéďa patrně nadopován nějakou koňskou medicínou žene do kopce jak dostihový kůň a snaží se nám s Tlumičem za každou cenu ztratit na horizontu. Od Libenova jsme změnili azimut a začal nejdelší fofr sjezd ke Střele až k nádraží Mladotice zastávka. Zde jsme se napojili na žlutou TZ známou z projížďky před 14 dny a pokračovali po ní údolím Trojanského potoka k Šebíkovu. Odtud už to bylo do Kopidla co by kamenem dohodil. V 11:25 jsme na 80km naší trasy v Kopidle u hostince. Jelikož už bylo po začátku akce, kontaktujeme Benža, abychom domluvili sraz s ostatními v lese.
Naštěstí se skupina otevíračů studánek nenachází daleko a tak domlouváme sraz pod Spáleným vrchem nad Kopidlem. Zde již čeká početně velká skupina bikerů a bikerek ze širokého okolí (odhadem jich mohlo být 20-25). Skupinu tvoří hlavně místní, Velbuďáci, Kralovičtí a známé tváře z MTB Stupno. Trasu vedl zkušený trasér a průzkumník nových pěkných tras Jiří Karlovec z Velbudu. Vydáváme se dál s touto bandou výletním tempem po krásách zdejších hvozdů. Kličkujeme po lese jak potrefený zajíc a vychutnáváme si parádní biking. Sklesáme nad Střelu, ve stráni to ohnem chvíli se povozíme po pěšince po vrstevnici a šup ho zase nahoru a tak několikrát za sebou po různě obtížných sjezdech a výjezdech. Pak jsme se přesuuli po cestě nad údolí Kralovického potoka a po různých pěšinkách nabíráme směr vísky Rohy. Na cestě nás čeká také jeden brodík. Z Rohů jsme odklesali pěkným sjezdem kolem kaple sv.Vojtíška do údolí Rožského potoka a po jeho přebrodění nás čekal strmý výšlap do Kozojed. V restauraci u hřiště otevíráme první „pivní“ studánku. Doplňujeme zásoby tekutin a hodnotíme dosavadní průběh trasy. Jelikož se již přiblížila čtvrtá odpolední, kterou jsme si stanovili jako limit, abychom se stihli včas vrátit. Loučíme se se zbytkem a vydáváme se opačným směrem na trasu domů.
Pro tu volíme nedavno projetou červenou TZ při pravém břehu Berounky od Liblína až do Chrástu. Tentokrát opačným směrem než před 14 dni. Čekají nás opět známé krásné singlíky, prudké sjezdy a výšlapy kolem potoků ústících do Berounky, kořeny, kameny skály atd. Člověk musí být zkrátka stále ve střehu aby se na trase udržel 
. Dole v Chrástu jsme zařadili ještě jednu technickou vložku v podobě výšlapu zdejších schodů. V nohách už jsme měli tou dobou cca 140 km a hlásila se již únava. Jediný kdo se do toho se ctí pustil byl Šéďa. Já s Tlumičem jsme volili stejně rychlou bezpečnější pěší turistiku. Z Chrástu jsme sjeli po modré TZ k Dolanskému mostu a odtud po notoricky známé zelené TZ při pravém břehu Berounky až do Bukovce. Tady jsme změnili barvu na červenou TZ a vyšlápli si ještě na Chlum, aby na profilu byl jeden z posledních „peaků“. Při Úslavě kolem Lopatárny jsme profrčeli Plzní a zamířili k Tlumičovi domů. Odtud už byla cesta na chlup stejná jako ráno. Tzn zařadili jsme ještě Radyni, abychom profil náležitě zesymetrizovali. Tato symetrizace nás stála poslední kapku sil. V Černicích se za nás pověsil nějaký rádoby závodník a chtěl si s námi po 160km porovnávat síly . Nechtěli jsme se jen tak vzdát bez boje a tak jsme do toho zase začali dupat. Na staré Šťenovické ho to naštěstí přestalo bavit a pokračoval na Plzenec po silnici. Lázeňsky už jsme si pak vyšlápli po žluté na Radyni a u zrcadla se opět rozdělili. Domů jsem dorazil asi v 19:30.
Celkově shrnuto: Opět parádní a náročný vejlet, obohacen o krásnou část trasy, trasované místními borci. Děkujeme Velbuďákům za pozvání na jejich akci a ukázání jejich rajonu v tom nejhezčím možném světle. Bohužel jsme se odpojili dříve, než jsme stihli otevřít tu jedinou reálnou studánku na trase, ale i tak se nám jejich část trasy moc líbila.
počasí: Slunečno, ráno 6°C, v poledne a k večeru až 17°C
účast: celou trasu: Šéďa, Martin a Tlumič, Při otevírání studánek tak 20-25 lidí, jejich přesný počet a jména však dohromady nedám…
Přes čtyři hrady – 1.4.2012
Trasa: 176 km, převýšení: 3480m
Na tento víkend jsme měli připravenou trasu přes čtyři hrady – Libštejn, Krašov, Krakovec a nakonec Rabštejn nad Střelou. Aby to za něco stálo a užili jsme si opravdu hezký biking, vedl jsem trasu minimálně po silnici a maximálně terénem. Navíc aby měl vejlet i trochu sportovní charakter tak údolím řek a potoků což vždycky slibuje profilově velmi náročný terén.
Šéďa tentokrát v sobotu kvůli pracovním povinostem nemohl a tak jsme vejlet přesunuli na neděli. Což se nakonec ukázalo jako velká výhra. Zatímco sobotní počasí nebylo vůbec pěkné – časté dešťové přeháňky v kombinaci se zamračenou ocelově temnou oblohou a teplotou jen něco málo nad nulou. Neděle slibovala pěkný, ale chladný den. Vyrazil jsem v 7:15 z domova a přes Radyni se přehoupnul k Šéďovi do Plzence, kde jsme měli domluven sraz na 7:30. Odtud jsme se rozehřáli výšlapem ze Sedlce do Tymákova, kde byl na křižovatce domluven sraz s Tlumičem v 7:50. Dál jsme pokračovali ve třech kolem Ejpovického lomu ke golfovému hřišti a po cyklostezce do Nové Huti. Zde jsme zkoušeli objevit novou cestu do Chrástu přes hradiště Myší újezd. Tu jsme však neobjevili a tak jsme operativně museli kola vytlačit po pěšince strání nad Kokotský potok až k cestě u chat. Pod Chrástem jsme se napojili na červenou TZ a pokračovali jsme po ní přes Smědčice k Berounce a jejím údolím až do Liblína. Pěšinka dostála 100% našemu předpokladu a byl to opravdu nádherný biking. Užívali jsme si plnými doušky cestu po singlech zaseknutých ve stráni nad řekou. Pěšinka byla často pěkně okořeněná, plná volných kamenů nebo suchého listí a občas i ne příliš zaseknutá do stráně. Člověk musel velice uvážlivě volit stopu, aby mu to někde nepodjelo a neskončil v hlubinách Berounského veletoku. Cestu křižují také 3 menší brůdky potoků přitékajících do Berounky. Na druhém z nich jsem chytil klacek do šaltru a při silovém záběru při výjezdu z vody se ozvala zezadu mého kola rána přeskočil řetěz pod který se dostal klacek a odneslo to ramínko šaltru, které bylo od pastorků vyoseno zhruba o 30°. Naštěstí trochu „jemného“ násilí jsem ramínko srovnal a pokračovali jsme vesele dál. Dále nás čekalo jízda pod skalní stěnou. Tohle už bylo opravdu pro silné povahy. A asi z toho mají respekt i lesní zvířata co se tu pohybují, protože na jedné skalní hraně bylo pěkně řídce nasráno. Šéďa jel tou dobou první stihl se vyhnout a ještě upozornit mě na druhém místě. Já se také vyhnul a upozornil jsem Tlumiče za mnou. Ten se údajně také vyhnul, ale při další zastávce, když jsme zjišťovali co to tu tak smrdí jsme si všimli, že si Tlumič veze trofej na klice svého stroje . Zajímavým sjezdem po singlu ohraničeným z jedné strany strání a z druhé zůžený oplocenkou jsme se objevili u prvního hradu dnešní trasy – Libštejna. Vyfotili jsme sluncem krásně nasvícený hrad a pokračovali dál na most přes Berounku v Liblíně. Odtud jsme začali stoupat po modré TZ na Kozojedy a po přejetí brodu Rožského potoka nás čekal náročný výšlap ke kapli Sv. Vojtěcha. Údolím přítoku k Rožského potoka jsme vystoupali k vísce Rohy. Pak už jen kousek po žluté TZ a ocitli jsme se na hradě Krašov. Ten je postaven na skalním ostrohu nad meandry Berounky a poskytuje tak překrásné výhledy na její tok. Po pár fotkách jsme valili z hradu po modré TZ příkrou strání dolů k řece. Tam nám cestu zkřížily další dva brůdky přes potoky a prověřila nás i další drsná stráň od řeky na Všehrdy. Odtud jsme jeli po polních asfaltkách do obce Slatina. Začínáme nabírat kurz třetího hradu – Krakovec. To však ještě netušíme co nás čeká. Sjezdem údolím slatinského potoka, který bylo občas třeba přebrodit sklesáme k Javořici a dál pokračujeme od Prachárny údolím Šipského potoka po červené TZ ke hradu. Tuto cestu lze směle nazvat cesta brodivka. Cesta přechází snad každých 20m z jedné strany potoka přes brody na druhou. Jedinou možností jak se dostat na druhou stranu je opatrně brodit. Občas je vody docela dost a je třeba zastavit kliky ve vodorovné poloze a přejet na druhou stranu setrvačností. Po překonání minimálně 10 brodů jsme se ocitli pod hradem Krakovec. Bohužel zrovna v době polední hodinové pauzy. Takže nádvoří bylo zavřeno a třičtvrtě hodiny na jeho otevření se nám čekat nechtělo. Prohlédli jsme si jej tedy jen zvenku a pokračovali dál po trase. Měníme azimut a nabíráme směr čtvrtého hradu – Rabštejn nad Střelou. Přes Šípy jsme se svezli do Milíčova a k červené TZ do údolí Javornice. Pod Špičákem červenou opouštíme a pokračujeme po naučné stezce Jednoho Boha až nad Potvorov kde opět měníme značku, tentokrát na modrou, která nás přes Žihly dovedla až do Rabštejna nad střelou. Zde již máme v nohách 100km a začíná se hlásit hlad. Jako místo obědu volíme prosluněnou stráň naproti hradu.
Po obědě navštěvujeme poslední hrad na dnešní trase, pořídíme pár fotek a po modré pokračujeme nad údolím Střely směrem na Mladotice. Nad Kotančem se vracíme zpět z kopce k řece prudkým sjezdem ke Kozičkuvu mlýnu. Podle map zde mají být tři lávky či mosty po kterých jsme měli v plánu dostat se na druhou stranu řeky a pokračovat po zelené TZ. Jenže stalo se to, na co nás Benžo upozorňoval. Žádná lávka v okolí není. Jediná čárkovaná čára v mapě přes řeku byla brodem. V řece teklo celkem dost vody a byl zde i silný proud. Při teplotě kolem 8°C nás myšlenka na brodění celkem rychle přešla. Po chvíli pozorování řeky jsme zpozorovali jak zhruba 50m od nás přebrodilo řeku hejno divočáků. Škoda že jsme si toho nevšimli dříve, mohli jsme si je osedlat . Tato chybná představa nás stála asi 10km zajížďku přes Vysočany, Brdo a Manětín a po cestě do Mladotic. Nezjajímavější na této trase byl strmý výšlap od Kozičkova mlýna na Vysočany a pak naopak sjezd strání nad obcí Brdo k Hrádeckému potoku. Strmá cesta plná klacků náležitě rozehřála brzdy našich strojů, ale v zápětí jsme je zchladili v brodu. V Mladoticích jsme po mostě překonali Střelu a dál pokračovali po její levé straně až do Plas, kde se od nás odpojil Tlumič, který již spěchal domů do Plzně po cestě. Pokračovali jsme se Šéďou ještě přes Třebekov a Hromnické jezírko a odtud po zelené do Dolan. Po modré pak do Chrástu do Kyšic po cestě a nakonec jsme se ještě přehoupli přes poslední vrch Pohodnice a mířili domů, kam jsem dorazil ve 20:10 ještě za lehkého světla.
Celkově shrnuto, opět parádní a zase o kus náročnější vejlet při které jsme navštívili čtyři hrady. Užili jsme si spousta singlů, strmých sjezdů i výjezdů a nejméně 20 brodů. Obdiv zasluhuje Tlumič, který si jako jeho letos první takto dlouhej vejlet zvolil trasu této obtížnosti.
Počasí: Chladno a slunečno, teplota ráno 0°C, v poledne 8°C,na slunci až 12°C, k večeru 3°C
Účast: Šéďa, Martin, Tlumič
Čílina a Kotel 20.3.2012
Trasa 46 km, převýšení: 820 m
Minulý týden jsme zahájili pravidelné čtvrteční projížďky a tento týden jsme pravidelnost šoupli na úterý. Protože proč čekat až do čtvrtka .Vyrazil jsem rovnou z práce po singlíku kolem Českého údolí a přes Borský park, Vinice a Homolku na místo srazu.Ten byl tentokrát domluven u autosalonu Šrámek na Bručné v Plzni. Jenže nějak špatně jsem to sdělil všem ostatním a tak jsem tam čekal asi 10 minut sám a zbytek bandy čekal o ulici vedle u Tlumiče. 
Během těch 10 minut jsem si pěkně zablbnul na příkopu pod transparentama a najednou volá Šéďa kde jsem, že na mě čekaj u Tlumiče. Vyrazili jsme tedy až v 16:55 a bylo jasné, že během krátkého odpoledne celou naplánovanou trasu za světla neprojedem. Z Bručné jsme sjeli do Koterova a odtud po louce do Božkova. Silniční most přes Božkovský potok je stále ještě v rekonstrukci a pro auta uzavřen, ale na kole se dá bezproblémů projet po lávce pro pěší. Z Božkova jsme jeli oblíbenou stojkou na Kaliště a lesem stoupali až na začátek singlu kolem Božkovského potoka v Pytli. Ten byl po zimě pěkně utažený a objevila se zde i nová lávka přes potok. Bohužel nemá ještě nájezdy a na vysoké schody si nikdo z nás netroufl, neboť by to zřejmě odnesly převodníky. Singlík nás vyplivnul v Letkově, odkud jsme stoupali lesní cestou a následně po žluté TZ pod Pohodnici. Po obslužné cestě při dálnici jsme se přesunuli pod další kopeček dnešní trasy – Čílinu. Na Čílinu jsme stoupali po hřebenové lesní cestě, kterou zhruba v polovině rozjezdili lesáci těžkou technikou a bylo zde opět náležitě rozbahněno.
U BTSky na vrcholu jsme cvakli fotku a valili jsme to dolů přes chatovou osadu v Němčičkách ke skládce komunálního odpadu. Dál nás čekala „brodící“ cesta k rozcestí Pod Kotlem. Přes cestu bylo několik obrovských louží, které se nedaly objet. Jejich hloubka byla jen těžko odhadnutelná a nikdo z nás si v dněšním ne příliš teplém počasí (5°C) nechtěl namočit nohy. Přesto bylo jejich projetí jedinou šancí jak se dostat na druhou stranu. Šel jsem do toho v roli průzkumníka a naštěstí se nikde neutopil. Maximální hloubka vody byla těsně pod pedály a tak se mě podařilo projet se suchýma nohama. Snad jen Tlumič si trochu opláchnul jednu botu, ale jinak jsme tento úsek zdolali se ctí. Po žluté TZ jsme se přesunuli pod Kotlík a po strmé pěšince se vydrápli na jeho hřeben. Čekala nás pěkná hřebenová pěšinka s přírodní překážkou v podobě klády, která není vysoká a dala se bez problémů přeskočit. V sedle mezi hřebeny jsme překřížily asfaltku a začali stoupat kolem lomu na vrch Kotel. Pomalu a jistě nás začala stíhat tma a ve finálním stoupání už jsme museli zapnout nějaká světla. Na vrcholu bylo ještě krásně teplo – asi 8°C. Přesto jsme se přioblékli, protože jsme čekali, že dole už bude chladno a nasadili veškeré osvětlení. A hurá na brutální sjezd a to ještě po tmě! Při křížení první vrstevnicové cesty stavím a hledám v Garminu správný sjezd dolů. Syčí mě přední kolo a mám dojem, že jsem píchnul. Ale záhy zjišťuju, že jen syčí přehřátej přední kotouč. Po vrstevnicové cestě se šoupneme na druhou část sjezdu tentokrát ještě strmější. Člověk musí zadkem opravdu hodně za sedlo aby nešel dolů v kotrmelcích. V horní třetině sjezdu se ze tmy nečekaně vylouply rozlámané sáňky, které tu zůstaly po zimě . Všichni jsme si ten sjezd dolů po tmě náležitě užili. Jen Tlumič tvrdil, že jej může jet jen po tmě, protože ve dne když by viděl jak je strmý by si na něj netroufnul. Já si myslím, že kecá.
Čas odpoledne neúprosně utekl a blížila se sedmá hodina. Takže na původně plánovaný Maršál a jeho sjezd už nedošlo. Kluci se museli vrátit ještě do Plzně a tak jsme pokračovali lesem do Cháchova, kde jsme se rozdělili. Kluci valili na Tymákov a já na Lhůtu a domů do Šťáhlav už po cestě.
Celkově shrnuto: odpoledne je ještě krátký na takové vejlety, ale příští tejden už to bude určitě lepší. Parádní bikování po hřebenech dvou kopců. Hezké výjezdy a ještě lepší sjezdy.
Počasí: Jasno, slunečno, teplota: když svítilo slunce tak 15°C, jakmile zhaslo tak teplota dole padala ke 3°C
Účast: Matin, Šéďa, Tlumič a Dejv
Rozhledna Na Skále (667 m.n.m) – 26.2.2012
Trasa: 70 km, převýšení 1028m
Po nedávné oblevě je všude v lesích hodně mokro a pekelně bláta. Velice nestálé předjarní počasí, kdy se střídá déšť se sněhem a slunce, neustále sytí terén další vodou, která nestíhá vysychat. Blátivý koktejl lekcde ještě silně podpoří lesáci při těžbě dřeva. Proto jsme tentokrát zvolili trasu převážně po asfaltových cestách nižších tříd. Volba padla na předhůří Brd, kde je terén více otevřený a cesty snáze osychají.
Po obědě jsme spolu se Šéďou vyrazili po cestě do Blovic, odkud jsme začali stoupat na první větší kopeček – Oběšený (525m), ze kterého se otevírá nádherný výhled na Blovice a je možné spatřit i vzdálenější Radyni. Sluníčko krásně svítilo, ale na obzoru se formovaly těžké černé mraky, které neslibovaly nic pěkného. Na horizontu jsme cvakli pár fotek a hurá na první sjezdík k řece do Ždírce. Přes Srby jsme to vzali na Klášter a Zelenou horu u Nepomuka, kde nás dohnala ošklivá sněhová vánice s deštěm. Vyhlídky nebyly ani trochu růžové. Temě ocelová obloha ze které padaly mraky vody a sněhu na psychice člověku moc nepřidají. Obzvláště když si uvědomí, že je v půlce cesty a ta druhá jej ještě čeká. Povídám Šéďovi, že nemusí mít strach, že počasí jsem na dnešek objednal. Sjeli jsme do Dvorce a jako když překlopí vypínač zase vylezlo slunce. Ve Vrčeni, kde je mimochodem druhé největší modelové kolejiště v ČR, jsme začali stoupat pod vrch Štědrý. Ten je se svojí nadmořskou výškou 667 m posledním brdským kopcem. Dál jsme pokračovali přes Čečovice a Zahrádku do Čižkova, kde v dobách kdy americká armáda hrozila výstavbou radaru v Brdech místní recesistická skupina Republika Čížkov zmíněný americký radar skutečně postavila a dodnes provozuje. Kromě radaru je zde také úřad vlády a fernetárium. Z Čížkova jsme stoupali na nejvyšší bod dnešní trasy. Tím je se svými 667m rozhledna Na Skále nad Železným Újezdem. S přibývajícími metry se začal objevovat sníh v okolí a ve finále nás překvapila silnice zasypaná čerstvým mokrým prašanem. Po cestě k rozhledně jsme zanechávali jediné stopy ve sněhu a tak jsme doufali, že bude otevřena. Paní co zde v sezóně vybírá v novinovém stánku pod rozhlednou vstupné má zatím ještě zimní spánk a tak to máme dneska grátis. A hurá je i otevřeno! Po nekonečném výstupu točitého schodiště na rozhlednovou plošinu telekomunikační věže se nám otevřel nádherný výhled do kraje. Předchozí sněhová vánice vyčistila krásně oblohu a bylo vidět opravdu hodně daleko. Krom toho pěkného, ale bylo také vidět, že nad Radyní kam míříme, opět vládne onen černý mrak ze kterého padá bůhví co. Nedbaje toho jsme mu jeli z rozhledny přímo naproti sjezdem přes Přešín do Nechanic. Tady nás na horizontu kopce Kbely překvapil soukromý malý lyžařský vlek o kterém nikdo z nás nevěděl. Zasněženým lesním úsekem pod Korálkou (624m) jsme sjeli do Mítova a přes Hořehledy, Těnovice, Lipnici, Milínov a Šťáhlavice uzavřeli trasu dnešního okruhu.
Celkově shrnuto: Přes nestálost počasí, které nás několikrát pozlobilo deštěm se sněhem to byl pěkný vejlet na známou rozhlednu.
Počasí: Střídavě déšť se sněhem a slunečno, Teplota 5°C
Účast: Šéďa, Martin
K pomníku J.J.Ryby v Brdech
Trasa: 74km, převýšení 1250m
Plánovali jsme se Šéďou nějaký zimní výlet na kolech do Brd. Původně byl požadavek do 80km, a tak jsem navrhl jako cíl pomník Jakuba Jana Ryby u Voltuše. Jenže pak přišla Ruská zima a denní tepolty nepřesahovali -10°C. Šéďa nemaje pořádné zimní kalhoty postupně snižoval vzdálenost až na 30km, aby to nakonec zapek v neděli úplně a raději šel bruslit. Mě ale myšlenka podívat se na zamrzlé Brdy nedala. Už včerejší 34km „rozehřívačka“ v -12°C, kde mě navíc jedna ledovka nemilosrdně poslala k zemi, naznačila jak troufalý je to záměr. V neděli dopoledne jsem ladil nebrzdící brzdy na mém stroji. Věděl jsem, že na ledovce je stejnak potřebovat nebudu, ale pro zahřátí na dlouhých sjezdech zdánlivě nesmyslnou metodou brzdit+šlapat se můžou hodit.
V poledne vykouklo sluníčko a vytáhlo teplotu na snesitelných -5°C. Takže je rozhodnuto, jde se na věc. Navlíkám na sebe svojí osvědčenou sadu oblečení pro teploty pod -10°C. Nezanedbatelně velká halda hadrů čítá: funkční nátělník, termotriko s krátkým rukávem, termotriko s dlouhým rukávem, mikina a lehká membránová neprofuková a nepromokavá bunda. Na nohy navlíkám dvoje funkční ponožky, kolena balím do lékařských obinadel – vinikající věc zabraňující promrzání kloubů, zimní membránové kalhoty + letní návleky na kolena a navrch ještě klasický letní kraťasy. Pod přilbu dvě čepice, neprofuk + klasickou pletenou. Konečně je halda hadrů na mě a zbývá jen sebrat dvoje rukavice. Do spod používám montážní bílé pletené rukavice, moc to nefunguje, ale nic jiného co se mě vejde do zimních lyžařských, které mám navrch nemám. Ještě obout zimní tretry a můžu vyrazit. Cíl je jasný a když mě bude jó zima tak to můžu otočit .
Přes bažatnici jsem jel na Kozel. Na Lopateckém rybníku se to hemžilo bruslaři. Pokračoval jsem kolem studánky a Neslívského rybníku až do Kornatic. Odtud jsem stoupal po cestě do Měšna, kde začal být lehký sněhový poprašek. Z Měšna jsem jel osvědčenou lesní skratkou přes Hluboký les. Výhoda je, že se stále stoupá a člověk se zahřívá. Po přejetí Kornatického potoka začíná na cestě regulérní asi 5 cm vrstva čerstvého prašanu, která s rostoucí nadmořskou výškou roste. Z lesa jsem vyjel u hájovny Hluboká nad Lučištěm. Ikdyž svítí sluníčko, teplota začíná klesat. Z rozhledu na Brdy je patrné, že v kopcích sněží a bude ještě o něco chladněji. Zatím je teplota snesitelná a tak pokračuji po cestě do Borovna, kde jsem se napojil na žlutou turistickou trasu která mě odvede do Brd. Po odbočení z udržované cesty v Dolním Borovně se cesta změnila v regulérní kluziště pokryté sněhem. Jel jsem opatrně po prostředku mezi kolejemi a bořil si svou vlastní stopu asi v 8 cm vrstvě sněhu. Bylo to celkem vysilující a tak na soutoku dvou potoků, které tvoří Bradavu zvažuji, jestli má smysl pokračovat. Oba dva přítoky Bradavy vytvořily nádherné ledové království a tak jsem zde na chvíli zastavil a pořídil si pár fotek ledopádů. Výhodou velkého mrazu bylo, že Bradava zamrzla a tak byla bezproblémů broditelná. Pro jistotu jsem, ale šel na druhou stranu po kamenech. Turistickou vložkou jsem se zahřál a odpočal a tak jsem se rozhodl, že se podívám ještě na rozcestí Křtí kousek odtud. Tady byla skládka dřeva a lesáci tu po cestě projeli traktoty, takže dál byla ujetá stopa. Díky tomu jsem mohl bezproblémů pokračovat až k Míšovskému domku a odtud po cestě až nahoru, kde se opět křižuje s cestou žlutá TZ. Přemýšlím, zda pokračovat dál po žluté. Vím, že tento úsek je veden velice obtížným terénem a je rozježděný lesáky do hlubokých kolejí, které bývají plné vody. To však díky tomu, že bylo umrznuto nevadilo a tak jsem pokračoval. Byly zde pouze stopy od běžkařů, které jsem nechtěl ničit a tak jsem jel v hlubokém sněhu kousek vedle. Do nejtěšího zrádného terénu jsem si ale netroufl. Sníh zakryl nerovnosti a mráz vytvrdil vysoké hrboly a tak jsem kus až k posedu na Dlouhé cestě musel pokračovat pěšky. Doufal, jem že od posedu bude cesta už opět sjízdná. A skutečně, čekala mě luxusně uhrabaná transbrdská magisrála. Pokračoval jsem ke strážnýmu domku Červená a odtud sjezdem k lovecké boudě Roubenka. Sjezd pod Roubenkou byl místy nebezpečně namrzlý rozlitými přítoky Skalice přes cestu. Ledové plotny jsem raději převedl. I tak to klouzalo a kontakt se zemí v případě jízdy by byl více než pravděpodobný. Když jsem se konečně doklouzal do Hutí pod Třemšínem a vyjel z lesa do otevřené krajiny pocítil, jsem skokovou změnu teploty. Vládla tady skutečná sibiř, kterou umocňoval ledový vítr a lehké sněžení. K vytouženému cíli je to ale již jen 2km po cestě. Přeci to teď nevzdám. Tak jsem pokračoval až k pomníku J.J.Ryby nad Voltuší. První co mě na něm zaujalo, byla hořící svíčka nad kterou jsem si rozehřál ruce na vytvoření pár fotek a nahřál si je na cestu zpět. Předtím jsem se ale ještě posilnil tématicky nazvanou traťovkou – Ledovými kaštany, které by skutečně ledové. Dokonce tak moc, že se skoro nedaly ukousnout.
Zpáteční cestu jsem musel vzhledem ke složité sjízdnosti cest v Brdech, nebezpečí blízkého soumraku a klesající teplotě přeplánovat na asfalt z Věšína do Borovna. Až do Teslín to bylo dobré, protože se stále stoupá a tak se člověk zahřívá. Pak ale následovalo to, čeho jsem se obával nejvíce. Dlouhý sjezd. Musel jsem kolo krotit na 20km/h a střídavě procvičovat mrznoucí prsty na rukou. V Lučišti se setmělo a již tak nízká teplota šla stále dolů. Začínalo jít opravdu do tuhého. Ale kromě prstů na rukou mě zima naštěstí nikde nebyla. Části sjezdů jsem proto šel raději pěšky, aby se mě kýváním rukou prokrvily prsty.
Celkově shrnuto: Přestože, počáteční teplota byla jen -5°C a cestou svítilo sluníčko, od samého počátku šla teplota stále dolů a ve finále po příjezdu domů teploměr ukázal -14°C. Tachometr se zastavil na úctihodných 74km. Až na ten mráz to byla krásná projížďka, která mě ukázala Brdy opět v jiném pojetí. Nicméně profilově je tato trasa do takového mrazu absolutně nevhodná a dlouhý sjezd na konci vyžaduje velkou dávku odhodlání. Takže to nikomu, ani sobě už nedoporučuju opakovat .
Počasí: odpoledne -5°C slunečno, na hřebenech Brd -8°C sněžilo, Hutě pod Třemšínem -12 až -14°C ledová vánice
Účast: Martin
Ostatní fotky z výletu jsou ve fotogalerii
Zhodnocení závodní sezony 2011
Blíží se konec roku a s ním i závěr letošní sezony . Nastal tedy ten správný čas na bilancování a zhodnocení závodní sezony 2011. Naši závodníci startovali celkem na 28 závodech. Nejaktivnějším závodníkem byl letos Martin, který startoval na 27 závodech. Celkem 10x jsme byli na stupních vítězů. Martin – 3 x 1 místo ztoho 2 x stanovil nové rekordy trati, 2 x 2 místo a 3 x 3 místo. Šéďa s Tlumičem byli úspěšní na Kokosovém nočním rejsu kde vybojovali oba 3 místo. Bramborovou medaili vybojoval Šéďa na Kokosové desetihodinovce.
Zde je podrobná tabulka výsledů závodů za sezonu 2011:
| Datum | Závod | Popis závodu | Absolutní umístění | Umístění v kategorii |
| 1.1.2011 | Novoroční závod na Žďár | 4,6km závod běžců a cyklistů do vrchu | 5 | 5 |
| 16.1.2011 | Winter okolo Hradce | trasa 40km | 14 | 1 |
| 28.1.2011 | Ledový kafé | 25km v mrazu a 0,5m sněhu v Českém lese | 3 | 3 |
| 30.4.2011 | Rocky Mountain Bike Marathon (ITA) | trasa 106km (2000 závodníků z 35 zemí) a 20 000 návštěvníků bike festivalu | 103 | |
| 7.5.2011 | Author Šela Maraton | 1 závod Českého poháru – trasa | 73 | 24 |
| 14.5.2011 | Škoda bike Maraton | trasa 60km (celkem 359 závodníků) | 14, 62 a 85 místo | 6, 28 a 38 místo |
| 21.5.2011 | Extrém bike Most | Mistrovství ČR, 2 závod Českého poháru – trasa 67km (celkem 197 závodníků) | 72 | 22 |
| 28.5.2011 | Autor král Šumavy | trasa 100 km (celkem 759 závodníků) | 17 | 14 |
| trasa 70 km (celkem 1309 závodníků) | 91 a 143 místo | 67 a 101 místo | ||
| 4.6.2011 | Kokosová desetihodinovka | náš závodník stanovil nový rekord trati za 10h ujel 241,5km | 1, 4 a 7 místo | 1, 4 a 7 místo |
| 12.6.2011 | Aimtec okolo Plzně | trasa 50km | 19 | 5 |
| 18.6.2011 | Malevil Cup | 3 závod Českého poháru – trasa 100km (436 závodníků) | 56 | 22 |
| 23 – 26.6.2011 | Beskidy MTB Trophy (POL) | 4 denní etapový závod v Polsku (startovalo 16 národností) | 34 | 13 |
| 9 – 10.7.2011 | MTBO Bike Adventure | 2 denní orientační závod dvojic | 140 | 140 |
| 3 – 10.7.2011 | 1000 miles Adveture | nejdelší non-stop závod napříč Československem – trasa 500 mil (cca 890km) | 32 | 32 |
| 16.7.2011 | Salzkamergut Trophy (AUS) | největší Evropský MTB závod (3500 závodníků z 21 zemí)- trasa 119km | 150 | 74 |
| 30.7.2011 | Šumavský MTB maraton | trasa 84km (celkem 134 závodníků) | 23 a 53 místo | 12 a 29 místo |
| 6.8.2011 | Krakatit | 4 závod Českého poháru MTB – trasa 80km | 38 | 14 |
| 7.8.2011 | Erzgebirge Bike Maraton (GER) | nejstarší německý MTB závod – trasa 100km (1400 závodníků z 8 zemí) | 74 | 34 |
| 13.8.2011 | Merida Bike Vysočina | 5 závod ČP – trasa 80km, vložený závod Světového poháru více než 20 000 náv. | 37 | 7 |
| 20.8.2011 | Karlovarský AM Bike maraton | trasa 95 km | 8 | 3 |
| 27.8.2011 | Kralovický MTB maraton | trasa 90 km | 5 | 2 |
| 3.9.2011 | Rožmitálská 50 | trasa 50 km | 24 | |
| 10.9.2011 | Rally Sudety | 6 závod Českého poháru – trasa 115km | 89 | 43 |
| 24.9.2011 | Galaxy Zručský maraton | trasa 72 km | 37 | 19 |
| 2.10.2011 | Tour de Brdy | trasa 67 km | 3 | 3 |
| 15.10.2011 | Jesenický surovec | trasa 47 km | 14 | 2 |
| 2.11.2011 | Kokosový noční rejs | 4 x 1,5 km po tmě v terénu | 1, 3 a 4 místo | 1, 3 a 4 místo |
| 19.11.2011 | Winter Trans Brdy | trasa 44 km | 17 | 6 |
| Celkové pořadí v Českém poháru | ujeto 534 km (6 závodů) | 10 | ||
| Celkové pořadí v sérii MarathonMan Europe | ujeto 425 km (4 závody z 5) | 40 | 31 |
Viklan Malý Kosatín – 3.12.2011
Trasa: 147 km, převýšení 2091m
Na tento víkend jsem připravil jinou trasu, po stopách zlatokopů k Novému Knínu přes Brdské hřebeny a kolem Slapské přehrady . Klukům se trasa líbila, ale ani jeden tento víkend nemohl. Odložili jsme tedy naplánovanou trasu o týden a já jsem se vydal sólo na jinou transbrdskou trasu k viklanu Malý Kosatín u Mirotic.
Vzhledem k tomu, že jsme den předtím měli ve firmě vánoční oslavu a do postele jsem ulehl až v 1:00. Vyhrabal jsem se z domova až v 10:00. Občas vykouklo i slunce, a to slibovalo, že zas tak ošklivě jak hlásají stále v TV být nemůže. Osedlal jsem svůj zimní stroj a začal ukrajovat kilometry z vytyčeného cíle. Šipka na navigaci doma hlásila, že k viklanu je to úctihodných 45km vzdušnou čarou. Na rozjetí jsem jel pohodovou rovinatou cestou po podmáčené louce při řece Úslavě do Nezvěstic, kolem kostela k potoku. Brod jsem tentokrát vynechal a využil raději lávku. Dále jsem pokračoval na lávku přes řeku a po pěšince loukou na Žákavu. Do Zdemyslic jsem jel po cestě. Tady jsem najel na žlutou turistickou značku a pokračoval k další lávce přes řeku u mlýna. Odtud vede žlutá značka přes louku do lesa, kde pěšina nabízí zajímavé technické kořeněné pasáže. Trochu to klouzalo, jak bylo mokro, ale podařilo se mě projet. Zastavili mě až dřevorubci, kteří zde právě poráželi strom, který padl přes pěšinu. Když byl bezpečně na zemi, překročil jsem kmen a pokračoval k brodu přes Šťítovský potok. Teklo málo vody a tak jeho překonání bylo v pohodě. To se však už nedalo říci o prudkém kořenovém výjezdu z rokle potoka. Díky mokru mě to hned na druhém kořenu klouzlo a musel jsem nahoru pěšky. Přes Kamensko jsem projel po lesní cestě až do Štítova. Odtud jsem pokračoval polňačkou na Karlov, ale asi po 50m jsem dojel pomalu jedoucí traktor, který vezl nahoru na statek plný vlek slámy. Byl přes celou cestu a tak jsem musel jet trpělivě za ním. Větve od křoví vytrhávali slámu z balíků a ta mě vydatně zasypávala. Nahoře konečně uhnul z cesty a já si mohl vychutnat sjezd do Spáleného Pořičí. To jsem projel po nedávno objeveném single treku vyjetém krosovými motorkami, kolem koupaliště a hřiště. Pěšinka vyústí u lávky pro pěší a cyklisty, kde jsem potřetí překonal řeku. Z náměstí v Pořičí jsem jel po naučné stezce kolem Hvížďalky. Na začátku je poněkud úzký průjezd mezi polty, ale zjistil jsem že i širší řídítka na mém zimním stroji se sem vejdou. Jen je třeba s nima hýbat opatrně. Údolím Bradavy jsem dojel k hrázi Hvížďalky a dále stále podél říčky až k mlýnu a do Hořehled. Zde jsem najel do brdských lesů a začal stoupat na Marásek. Volil jsem trasu po zelené turistické značce, která je o trochu sjízdnější než žlutá, přesto ale dost technicky náročná. Stoupání je celkem strmé, a plné velkých volných kamenů a klacků. Kromě jedné bahnité louže kde jsem se zahrabal se mě vyjet podařilo. Po hřebenu jsem jel chvíli po žluté značce, ale záhy jsem ji opustil. Ze zkušenosti z minula, jsem věděl, že dál je pěšina neskutečně rozbahněná od těžkých lesních strojů, které zde zanechaly až půlmetrové koleje. Proto jsem se tentokrát rozhodl prozkoumat terén a najít altarnetivní objízdou trasu. Právě zde procházela v historii hranice dvou lesních panstvích a proto jsou obě části lesa od sebe oddělené a propojuje je jen velice málo cest. Pamatoval jsem si, že při Rožmitálské 50 jsme projeli někudy přes Chynínské Buky. Ze začátku cesta vypadá zarostle, ale naštěstí je průjezdná a není rozježděná. Pod Chynínskými buky opět řádili lesáci a zanechali zde na cestě strašnou spoušt v podobě neuklizeného klestí z pokácených smrků. Naštěstí byl tento úsek jen zhruba 100m. Dál už se cesta napojila na pohodovou šotolinovou cestu, která vyustí u posedu na žluté turistické trase. Podařilo se mě tak najít celkem rozumnou spojku mezi oběma části lesa, o poznání lépe sjízdnou než rozježďěnou žlutou. Pkračoval jesem k lovecké bouďě Červená a dál až na druhou žlutou turistickou trasu, která vede přes Hengst po hřebenu Hřebence. Tato technická hřebenovka nemá chybu a ačkoliv se dá objet po asfaltové cestě je hřích ji vynechat. Na rozcestí Kobylí hlava jsem se napojil na modrou turistickou značku, která mě dovedla až na Štadruž. Většinou odtud pokračuji po žluté značce kolem železné pany, ale vím, že je velice obtížně sjízdná za sucha natož pak za mokra. Ideální příležitost pokusit se najít další alternativní cestu. Tu jsem našel pod Hrádeckým hřebenem. Je to šotolinová cesta, která vyústí u lovecké boudy Soudná, ke které je z hřebenu labužnický prudký sjezd po kamenito kořenité cestě. Kolem hájovny Liz a přes Špalkovou horu jsem se dostal až do Bělčic, kde jsem se napojil na zelenou turistickou značku. Ta mě odvedla do polesí Závištínského potoka, který v minulosti sloužil k rýžování zlata a jsou zde dodnes patrnné sejpy (navršené kopy vyplavené zeminy). Já však dnes chtěl prozkoumat jinou záhadu tohoto lesa. Kousek za kótou 536, kde za loukou uhýbá zelená značka na Kubátovu horu je uprostřed lesa na záhadném kameni vytesaná obří šlápota. Legenda praví, že ji zde zanechal obr. Jak to tak u podobných záhad bývá skutečnost bude učitě jiná a jedná se spíš o lidské dílo. Faktem, je že šlápota byla zhruba 2x větší než moje bota. Po prozkoumání šlápoty jsem šlapal dál po zelené značce kolem rybníku Labuť až do Myštic. Kde jsem se napojil na modrou značku, která vede údolím Kostřáteckého potoku na kterém je mlýn Kostřata. Ten je dnes bohužel přestavěn v luxusní penzion kam se stahuje bohatá středočeská klientela. Alšovou cestou jsem pokračoval do Mirotic, kde jsem se napojil na naučnou stezku M. Alše, která mě měla již dovédst k vytouženému cíli dnešní trasy – Viklanu. Stezka ovšem není v terénu nijak značena a tak případného návštěvníka čeká asi práce s mapou. Já měl trasu připravenou na GPS takže jsem věděl kudy. Na 78km jsem konečně vytoužený viklan zvaný Malý Kosatín potkal. Viklany bývají tradičně považovány za pradávné rituální oltáře, na na nichž se obětovalo bohům. Tvary kamenů a prohlubně na nich vznikly přirozeným odvětráváním měkčích částí horniny a působením deště a mrazu. Horní žulový kamen Kosatínského viklanu je vysoký 1,1m s půdorysem 2,6 x 2,1m a dotýká se spodního jen velmi malou plochou. Pokusil jsem se ho tedy rozkývat, což se mě povedlo, ale pohyb je téměř nerozpoznatelný. Dal jsem si tu ještě občerstvení a pak vyrazil na dlouho zpáteční cestu. Nejprve jsem ještě pokračoval po naučné stezce kolem hradiště Hrad, ale záhy jsem jí na rozcestí „U Nováka“ opustil a pokračoval po červené TZ až do Krakovic. Odtud po silnici do Mirotic, kde jsem se napojil na modrou TZ, která mě vedla do Březnice. Projel jsem areálem Březnického zámku a dohnala mě tma. Dál jsem pokračoval přes Hlubyni a Rožmitál až do Hutí pod Třemšínem víceméně po málo frekventovaných cestách. Zde jsem vjel do temného brského lesa a pokračoval po zelené TZ na Chynínskou, odtud po žluté k chatě Na Knížecí a dále po zelené TZ až do Teslín. Přejel jsem státovku a vjel do temného vojenského lesa. Atmosféra pohybu po tmě terénem vojenských lesů je násobná tomu co člověk zažívá v běžném civilním lese. Nikde žádná turistická značka a člověk je plně odkázán na GPS nebo mapu. Stoupal jsem v azimutu kdysi velice populární kóty 718 na které měl stát „oblíbený“ americký radar. Asi kilometr před vrcholem kopce jsem spatřil na horizontu jakousi záři. Dost jsem znejistěl a v hlavě se mě honily různé myšlenky. Třeba že nahoře již začala tajná stavba amerického radaru po tmě [:)]. Jednou z variant mohlo také být že kótu opět střeží vojenská policie. Vracet zpátky obtížně sjízdným terénem se mě ale nechtělo. Co teď? Sebral jsem v sobě poslední špetku odvahy a pokračoval dál naplánovanou trasou . Záře na horizontu byla stále znatelnější, ale dlouho nebylo poznat co to může být. Až když jsem byl od vrcholu necelých 100m rozpoznal jsem hardwester na kácení dřeva. Lesák zde prováděl nějakou servisní práci na stroji a možná byl více vyděšen pomalu se blížící oslňující září mých dvou auror na řídítkách než já. Vojenský les jsem opustil u Trokavce a přes Příkosice, Měšno a Kornatice jsem jel domů, kam jsem dorazil kolem 19 hod.
Celkově shrnuto: Krásný výlet a nádherná brdská příroda. Nalezl jsem záhadnou stopu obra v kameni, kývající se žulový viklan a v závěru splnil bobříka odvahy při průjezdu po tmě kolem osvětleného monstra na kótě 718 m.n.m.
Počasí: ráno 6°C, mokro, polojasno, přes poledne vysvitlo slunce které zvedlo teplotu na cca 9°C , k večeru silný ledový vichr s dešťovými přeháňkami.
Účast: Martin
Winter Trans Brdy 2011
V sobotu 19.11 se konal v Letech u Prahy tradiční podzimní závod Winter Trans Brdy. Přestože už samotný název závodu napovídá, že počasí touto dobou mívá již zimní charakter, bylo letos nezvykle hezky. Po týdnech mrazivého a inverzního počasí se v sobotu ukázalo v Letech slunce a teplota se vyhoupla téměř k 10°C. Během dopoledne se náves malé podbrdské vesničky zcela zaplnila závodníky, kteří se přijeli rozloučit s letošní sezonou MTB závodů. Závodilo se na lety prověřené 44km dlouhé trase, která je zkrácenou verzí jarního závodu ze seriálu Kolo pro život.
Závod byl odstartován úderem poledne. Startoval jsem ze začátku startovního pole, kde vládlo vražedné tempo. Již krátce po startu se jelo rychlostí 45km/h až k mostu přes řeku Berounku, kde rozvášněný dav zbrzdila prudká levotočivá zatáčka z hlavní silnice. Trasa nabrala azimut brdských lesů a začalo se stoupat na hřebenovou cestu. Od řeky která je zhruba 200 m.n.m nás čekalo více jak 400m převýšení. Prudký kopec roztrhal peloton na skupinky. Chvíli jsem se pohyboval ve třetí skupině, ale zdálo se mě, že bych mohl jet do kopce ještě trochu rychleji a tak jsem za to vzal a dostal se mezi jednotlivce. Docela dlouho jsem jel osamocen na dohled několika soupeřů, ale na jejich tempo jsem sám už nestačil. Nechal jsem se proto znovu dojet skupinou a využíval její společné síly. Ze sedmičlené skupiny jsme se na čele střídali asi tři a postupně jsme zbytku ujeli. Společnými silami se nám podařilo ve stoupání na hřeben udolat další dva soupeře. Odhadem jsme se pohybovali někde na 10 – 12 místě. Na hřebenu nás čekalo očekávané drncání po kořenech. Soupeři byli o něco lepší v technice a tak jsem je nechal jet před sebou a snažil se jet jejich stopu. Přesto se mě zdálo, že mě to snad musí drncat víc. Když už sem měl pocit, že neudržím řídítka v ruce tak jsem trochu zvolnil. Soupeři tak získávali náskok, který však nebyl velký a v rovnějším úseku jsem si je vždy dojel. Po hřebenu se stále pozvolně stoupalo až pod 640m vysoké vrchy Láska a Charvát kde byla občerstvovací stanice, kterou jsem jen bez posilnění projel. Následovala otočka trati a strmé sjezdy z hřebenu. Pěšinky byly zasypané silnou vrstvou suchého lupení a bylo zde velmi obtížné odhadnout správnou stopu. Šlo zde spíš o odvahu, nebát se to tam pořádně pustit. Brzdil mě pud sebezáchovy a tak mě zde celkem dost soupeřů předjelo. Rychle jsme ztratili část pracně nastoupaných výškových metrů a napojili se na vrstevnicovou zpáteční cestu. Zpočátku rychlá lesní cesta na které to pěkně upalovalo se změnila v terén plný volných velkých kamenů. Bylo zde několik zhruba 100m úseků vysypaných hrubým štěrkem na kterých to jelo o poznání hůře. Naštěstí na tom byli všichni stejně a tak mě zde nikdo nedojel. Z vrstevnicové cesty jsme nastoupali ještě zpátky pod vrch Vrážky odkud nás čekal opět zajímavý sjezd. V jednom místě byl na trase zrádný kořen. Každý to měl z kopce řádně puštěné a přejezd tohoto kořenu dokázal nejednoho závodníka překvapit. Stejně tak i mě. Spatřil jsem jej až na poslední chvíli, kdy už bylo pozdě na to snažit se brzdit. Pustil jsem to přes a jen doufal, že neprorazím plášť. Ozvala se rána, ale naštěstí můj plášť vydržel. Podobné štěstí neměl jeden ze soupeřů, kterého zde odstavil defekt. Ve sjezdu pak následoval ještě brod přes Halounský potok a vyjeli jsme nad vesnicí Halouny. Tady nás čekalo jedno z posledních krátkých stoupání na louku pod hradištěm Pišťák. Rychlý sjezd po louce byl zakončený prudkou pravotočivou zatáčkou, kterou ne jeden biker nestačil dobrzdit. Akční snímky zde pořizoval také fotograf. Naštěstí jsem si tuto pasáž pamatoval a tak jsem ji projel bez problémů. Trasa pokračovala po zajímavém single trailu v okolí Moklického potoku, který nás dovedl až nad Řevnice. Odtud už to bylo do cíle v Letech kousek. Pálil jsem to s vidinou blízkého cíle podél trati, když jsem si uvědomil, že je zde někde podjezd „myší dírou“ pod tratí. Ne zrovna dobře značený mostek jsem naštěstí trefil dobře. Zdálo se, že karty už jsou rozdány. Před sebou už jsem, žádného soupeře neviděl a za sebou také ne. Takže rychle podél řeky k mostu, kde byla cyklokrosová vložka v podobě výběhu schodů a spurt do cíle. Jenže na vsi v Letech nebyla trať zrovna dobře značena a nechal jsem se svést z trati šipkama z dětského závodu v domnění, že je před cílem ještě smyčka kolem vsi „pro diváky“. Tuto chybu jsem záhy zjistil když proti mě spurtovala skupina soupeřů rovnou do cíle. Okamžitě jsem se otočil, rychle to rozjel a naštěstí ještě před nimi stihl protnout cílovou čáru. Cílem jsem projel v čase 2:00:22 na 17 místě absolutně a 6 v kategorii. Škoda toho zaváhání v cíli mohl jsem pokořit hranici 2h. Ale i tak jsem s výsledkem velmi spokojen. Startovalo zde 226 závodníků. První do cíle dojel domácí Jiří Hudeček v čase 1:40:08. Zde je ke stažení kompletní výsledková listina.
V cíli nás čekalo občerstvení v podobě guláše s místním pivem. Navíc tu byla i tradiční polní kuchyně s čajem, grogem a výbornou domácí vepřovou roládou.
Projížďka 30.10.2011 – Na vodárenskou věž v Heřmanově Huti
Trasa: 124 km, převýšení: 1972m V týdnu jsem se dočetl v novinách o otevření nové rozhledny postavené na staré vodárenské věži v Heřmanově Huti. Rázem jsem měl námět na další vejlet. Původně měl jet se mnou Šéďa, ale nakonec svoji účast pro únavu zrušil a tak jsem na naplánovanou trasu vyrazil sám. Po změně času bylo třeba vyrazit o něco dříve než obvykle, abych to do tmy stihl objet. Vyjel jsem tedy již kolem 8 hodiny ráno. Trasa vedla co možná nejvíce po turistických značkách. Na začátku byla známá a hezky členitá červená TZ až ke Sv. Trojici u Nebílov, kde jsem se napojil na zelenou TZ, která vede přes Předenice až na Tlustou horu v polesí Vysoká. Pokračoval jsem přes Hradčany, Horní Lukavici a Černotín až na Křížový vrch u Stoda na který jsem stoupal po křížové cestě. Rozhledna byla kupodivu ještě otevřena a tak byť byla ještě mlha, která omezovala výhled vystoupal jsem nahoru. Byl jsem tu dnes první návštěvník a tak pokladník kvůli mě otevřel na rozhledně všechny okenice. Po pár pohledech na mlhu jsem pokračoval dál, pěkným technickým sjezdem křížové cesty jsem se napojil na červenou TZ a sklesal až do Stoda, kde jsem chytil modrou značku po které jsem se dostal až do Kladrub. Tady jsem navštívil nádvoří kláštera. Pak jsem pokračoval po zelené značce až do Hermanovi Hutě, kde jsem navštívil nově postavenou rozhlednu na vodárenské věži z roku 1908. Odtud už jsem to směřoval domů kolem areálu Diosu u Nýřan, přes Líně, Zbůch a Valchu. Projel jsem si ještě notoricky známý singl po žluté TZ kolem Borské přehrady a na závěr si vyšlápnul ještě Radyni, ze které jsem to valil po schodech domů.
Počasí: ráno mlha, v poledne slunečno. Teplota cca 10 – 12°C
Účast: Martin
