Archiv rubriky ‘Závody’

Tour Divide 2015

Možná se divíte, proč se na stránkách dlouho nic nedělo. Je to pro to, že mě poslední dobou nezbýval čas na jejich aktualizaci. Tento rok se chystám na nejdelší ultramaraton na horských kolech, který vede z Kanadského městečka Banf až k Mexickým hranicím. Trasa dlouhá 4500km přes skaliské hory je nejdelší MTB trail na světě.

Odlétám 9.6.2015
Start závodu: 12.6.2015 v 8:00 kanadského času

Povezu sebou satelitní tracker, takže po celou dobu mě budete moci sledovat zde:
http://share.findmespot.com/shared/faces/viewspots.jsp?glId=0npuI8Y4YPauOYx9IDgpfvahkq8XCCy2V

Srovnání s ostatními závodníky bude zde:
http://trackleaders.com/tourdivide15

Pouze moje poloha také zde:
http://trackleaders.com/tourdivide15i.php?name=Martin_Vit

fotky naleznete zde:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.908082002581201.1073741929.100001382288539&type=1&l=a1bfdab8c9

 

9.6.2015, 20:30 minut (kanadského času -8h oproti ČR)

Přiletěli jsme na letiště v Calgary, kde nás vyzvedli známý jednoho kamaráda. Jsou to Češi, kteří zde pracují asi 3roky. Ubytovali nás u sebe doma.

 

10.6.2015, dva dny do startu

V Calgary jsme celý den. Dokoupuji některé vybavení. V ouutdoor obchodu MAC obranný sprej na medvědy v podobě malého hasičáku. Zdržíme se celý den a večer nás česká komunita v Calgary pozvala na fajn grilovačku.

 

11.2015, jeden den do startu

Ráno jsme obdrželi email s osmi povolenými alternativami. Obvykle znamenají zkratku, ale některé z nich jsou navigačně velmi obtížné. Snažíme se zakreslit do mapy všechny alternativy, ale není to vůbec snadné. Na primitivní mapě ACA se jen těžko hledají odbočky, některé cesty tam nejsou nakresleny pro jistotu vůbec a tak je dokreslují propiskou přímo do mapy.

 

12.6.2015, 8:00 den startu

Aby bylo jasno, zítra v 8h zde, což je v 16:00 v ČR startujeme. Pak už aktualizace budou velmi sporadicke protože je to závod v horách bez signálu mobilního telefonu. K dispozici bude jen info o mé poloze na odkazu výše.

 

14.6.2015

Martin dnes ráno překročil hranice Kanady s Montanou a zatím z české skupiny trochu poodjel. Mají mezi sebou rozestup cca 25 mil, v pořadí od zadu Zbyněk Resl, Markéta Marvanová a Martin Vít. Nachází se tak v první čtvrtině stratovního pole a Martin má za sebou cca 300 mil.

 

16.6.2015 – 19:43 našeho času

mě přišla zpráva od Martina: „Ahoj, posílám pozdrav z Heleny, jede se mě dobře, užívám si to. Hodně fotím a točím videa, takže ztrácím čas…Martin“ No popravdě bych nechtěl vidět kde by byl kdyby čas neztrácel, ale Martin je prostě nadčlověk co se týká jízdy na kole a s normálníma smrtelníkama se nemůže moc porovnávat. V současné době ve 22:00 našeho času má za sebou 672 mil a jak je vidět nic mu neschází a jede se mu dobře. Jen tak dál.

 

17.6.2015

zpráva od Martina: “ Od Heleny do Boison je těžkej terén, zatím asi nejhorší úsek na trase co byl.Velké stoupání k rybníkům až do výšky 2300m.n.m. pak ještě nějaké singly.Spal jsem v parku za Boison.“ Martin večer dojel až do Limy, kde přespal.

 

18.6.2015

Zpráva od Martina: “ Včera přetěžký den, nejdříve stoupání nad Butte do 2400 m.n.m, závěr loukou, následoval strmý sjezd po břidlici – jeden let přes řidítka. Ve Wise river steak k snídani a pak 50km gumovací kopec po asfaltu na Polaris. Zde neoficiální check point. Následoval 160 km úsek pouští po písku a aby to nebylo lehký tak samozřejmě do kopce. Vedro 35 stupňů. V půlce mě došla voda a musel jsem sjet na farmu. Joe mě ujel. Sjezd do Lime 50 km z kopce po roletové cestě po tmě. Mám dokonale naklepanou prdel :) Vůbec to nejelo ani z kopce.“

Martin je nyní na 9 pozici celkově se ztrátou cca 7 mil na předchozího závodníka. Ráno vyrazil z Limy a začíná se blížit k Yellowstonu, zatím má v nohách 1020 mil. Přejel stát Idaho a blíží se k Wyomingu.

 

19.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj, jsem poprvé na WIFI, jede se mě dobře. Dnes jsem dojel Joea a teď večer jedeme společně tři ještě s Mikem z Itálie. Dneska opět 150 km po poušti, bez ničeho, vezl jsem 8 litrů vody. Pak následovalo 50km po cestě v měkkém štěrku kde byla vyjetá cesta od čtyřkolek“

V současné chvíli je Martin na 8-9 místě celkově, jedou s Joe Foxem spolu a v nohách mají 1113 mil.

 

20.6.2015

Martin včera přespal v samém srdci Yellowstonského parku.Dnes ráno projel okolo Jakson Lake a zčíná mířit do hor. V současné chvíli má v nohách 1243 mil a jedou s Joem stále spolu na 8-9 místě.

 

21.6:2015

Martin během včerejška přejel celý Yellowstone a nyní má v nohách 1394 mil, jede na 9. místě celkově, během včerejška mu Joe trocu ujel a má náskok cca 30  mil. Martin uhání jak blázen a hranice Wyoming/Colorado bude překonávat ještě dnes večer nebo zítra dopoledne. Tak držte palce, protože jede skvěle.

20:00 našeho času  je Martin na 8 pozici, nachází se kousek za městečkem Wamsutter a v nohách má 1481 mil, ztráta na Joea je cca 4 míle.

22.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj,  včera jsem přejel tu ztracenou poušť za Antelope city. Snad 250 km nebyla možnost doplnit si vodu či jídlo. Nikde ani živáčka všude sucho a prach. Měl jsem na kole naloženo 10l vody a i tak to bylo málo. Poslední velkej kopec jsem byl už hodně dehydrovany. Nakonec jsem to v noci dotlačil až nad Slater v Coloradu na ranch Brush mountain v Colorado, což je zázemí něco jako Františkov u nás. Sjeli jsme se tu pět Joe, Rob, raien, Andrej a já. Na přiloženém kole mě rupnul drát vpředu. Vyměnil jsem, ale hází to.“

Doufejme, že kolo nehází až tak moc a dá se s tím nějak rozumně  jet. Nyní má Martin 1600 mil v nohách jede na 11 místě a na skupinu před ním ztrácí cca 5 mil

23.6.2015

Martin se po včerejším smolném dnu propadl na 13 místo.Celý den jsem si lámal hlavu co se mohlo stát.Myslel jsem že má problém s kolem nebo spíš drátem a kolo stále hází. Nebylo to kolo, ale plášť. Dnes odpoledne přišla zpráva od Martina: “ Ahoj, včera velká tráta. Ráno jsem nešťastně prořízl oba dva pláště z boku. Za zatáčkou ve sjezdu o ostrý šutr. Provizorně jsem to podlepil a dojel do Steamnoat Springs, kde jsem pořídil komplet nové pláště. Tahle sranda mě přišla na 180 doláčů. Není to málo, ale jedou jako blázen.Snad ztrátu doženu.

Martin má nyní pravý Ameerický pláště, takže to není takovej aušůs jak od soudruhů z Číny nebo odkud se to sem dováží. I když jsem si teď uvědomil že jezdí Continentaly a ty by se měli dělat v Deutchlandu? Ať tak nebo tak teď mu to prostě pojede, držím palce.

A další zprávy z trati, tentokrát už z dnešního dne:

“ Dnes jsem musel po 2000 km shánět novej řetěz a pak opět 1,5 hodiny prát hadry v řece. Takže  trochu ztráta, ale teď to zas budu moc rozjet v čistejch hadrech se pojede úplně jinak. Spal jsem v prérii s krávama. Byl tam jen jeden kontejner jina vůbec nic než cesta a krávy. Ráno zima 0°C, přes den vedro a hic 30-40°C. Teď mě čeká nejtěžší úsek, přejet 300km poušť bez ničeho. Pojedu ji asi v noci. Je to z Atlantic City“

Tak doufám, že už si Martin svou dávku smůly vybral a až do cíle už ho žádné překvapení nepotká. Doufám, že zvládne noční přejezd pouště a bude zdárně pokračovat k cílové metě. zatím jede pořád parádně.

24.6.2015

Zpráva od Martina: “ Salida, zažil jsem první bouři na trase. Přečkal jsem ji v Safeway a sežral půku kuřete :) Načasovaná byla dobře.Nezmok jsem a teď už začíná lézt slunce. “

Tak tohle se Martinovi povedlo, doplnil energii a neopouští ho humor, takže je na tom v celku dobře.

25.6.2015

Martin má v nohách 2015 mil a cíl téměř na dohled. Během dneška max. zítra ráno opustí hranice Colorada a čeká ho poslední stát New Mexico. Nyní má pře sebou nejvyšší místo celé trasy, 3 535 m.n.m v okolí pohoří Cropsy Mountain, zde už bude ležet sníh. Tím jak se blíží cíl, tempo celého startovního pole zrychlilo a Martin je nyní na 14 místě. Rozestupy se značně zmenšili, takže věřím, že to Martin ještě stáhne. Do cíle zbývá ještě necelých 1000 Miles. Držte palce a fanděte.

26.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj dnešek byl těžkej hlaďák. Včera v Sargens zavřená pumpa, takže jsem nesehnal jídlo ani pití. Po 300 km docela problém, přejet dalších 120 km přes dva pasy. Teď z Del Norte vezu njídla že to nemohu uvézt.“

Martin je nyní stále na 14 místě, má v nohách 2074 mil a utábořil se v nejvyšším pohoří. Dnes ráno vyrazí směr New Mexico.

27.6.2015

Martin během včerejšího dne přejel nejtěžší pohoří na trase v Coloradu a noc už přečkal v Novém Mexiku ve vesničce El Rito. Stále se nachází na 14 pozici a má v nohách 2151 mil. Dnes ho čeká poslední velkej kopec na trase na Cerro De La Garita. Bylo hodně dobře že přespal v civilizaci před tímhle kopcem, protože něco mi říká, že to bude hodně bolet. Pak už by to mělo relativně jet. Jestli se nic nestane, tak by mohl být do 3 dnů v cíli.

Zpráva od Martina: “ V pátek byl absolustní problém sehnat někde jídlo a pití. Od 4hodin od ráno do 19:00 jsem nepotkal jediný otevřený obchod. Musel jsem žebrat :) Svačinu mě dal tracker, pak náhodný biker z protisměru, rybáři mě dali svoji návnadu – vařené brambory a v poušti mě zachránili dva studenti univerzity od dehydratace, když mě dali 5l vody. Večer v El rito vše zavřeno. Zachránila mě jedna rodina co mě udělala tousty.“

Koukám, že Martin je nepřeberná studnice zážitků a už se těším na jeho vyprávění a až těžko uvěřitelné příběhy. Jede skvěle, tak jen tak dál.

28.6.2015

Zpráva od Martina: “ Ahoj, v sobotu mě ten obrovský kopec z Abiqui absolutně dostal:( Jel jsem ho od 8 ráno do 15 hodin, pak se přihnala bouře a ze 40 °C byla v mžiku 0°C a 5cm krup velikosti třešně. Byl jsem tam 1,5 hodiny ukrytý v lese a klepal kosu v termofolii.Sežral jsem téměř všechny své zásoby jídla a totálně vytuhl. Obtížný sjezd v kamenech a mokrém písku s kroupami neutíkal. Navíc byl modulovaný mnoha menšími kopci velikosti Lhůťáku( pozn. autora, kdo nezná Lhuťák, kopec cca 3km dlouhý a 150 m převýšení) Do Cuby jsem se nebyl schopen v sobotu dostat. Musel jsem pošetřit nějakou energii na mokrý a studený bivak. Zbývalo 40 km. Ulehl jsem ve 21 hod a stával v 6 hodin. Totálně tuhej jsem dojel do Cuby, kde jím už třetí bagetu a stále nejsem nasycen.Paní už je ze mě nešťastná“

29.6.2015

Zpráva od Martina: “ Grants, po silnici 200 km za 9 hodin. Uhánělo to jako blázen. A tentokrát s jídlem a pitím. “

Martin jede na 14 místě, v nohách má 2455 mil a nachází se za polovinou trasy vedoucí přes Nové Mexiko. Myslím, že zítra ve večerních hodinách by mohl dokončit. No a jak znám Martina, tak zkusí ze sebe vymášknout ještě nějakou energii a trochu zafinišovat. 2 závodníci před ním mají náskok cca 50 mil. Tak uvidíme jestli je dá. Ať tak nebo tak, pro nás všechny co mu faníme je bez tak vítěz, takže skvěle. „Pojď chlape pojď už jenom jeden den, to už dáš“

1.7.2015 – 9:21 našeho času

Tak před malou chvílí dokončil  Martin tenhle masakr závod dlouhý 2 746,4 míle na 16. místě v perfektním čase 18 dnů,16 hodin a 46 minut. Velká gratulace a obrovskej respekt !!!! Jsi prostě brutor a cyborg. Supeer.

 

Pojizerská Bludička – 24.1.2015

Mezi nejvýznamější bikové závody v lednu patří orientační MTBO závod jednotlivců v Nové vsi u Bakova nad Jizerou. Tzv. Pojizerská Bludička. Sympatický název mě nenechal v klidu. Sbalil jsem kolo a ve 4 ráno vyrazil na vlak do Rokycan.

V rychlíku mě těší, že nejsem sám takový pacient. Visí tu kolo s mapníkem. To nemůže být náhoda. V Praze už je jasno a dávám se do řeči s Rosťou, který má namířeno na stejný závod. Na nástupišti čekáme na vlak spolu s běžkaři.

Ukazuje se, že Rosťa je zkušený orientační harcovník a světoběžec. Já pojedu svůj asi třetí orienťák a tak jsem na to zvědav. Během cesty i před startem mě Rosťa dá spoustu cenných rad a poradí mě nad mapou i s taktikou.

Startovalo se po čtveřicích s dvouminutovými intervaly. Já startoval v druhé čtveřici a Rosťa 2 minuty přede mnou.

Zajímavý start to byl, z naší čtveřice dvá jeli jedním směrem a dvá opačným směrem. Zvolil jsem po radě od Rosti jízdu proti směru hodinových ručiček, s návštěvou 11 kontroly jako první.

Je odstartováno a já peláším pryč do lesa ze vsi. Spěchám ale nevím kam. Chybí mě tu to mlíko na stromech. Soupeř co jel stejným směrem co já ujel jinou cestou. Je třeba koukat do mapy a jet a to není jednoduché. 11 kontrola měla býti na vrchu Lovotín. Kašlu na mapu. Ten kopec přece vidím. Tak jsem to namířil kolmo nahoru. Jo jenže najít zde lampion to byl oříšek. Postupně dorazili ostatní soupeři a tak jsme na plochém kopci hledali všichni až jsem si všiml že jedna skupinka urychleně mizí pryč. Je to jasné už ho mají!

Následoval jsem je píchnul kontrolu a ujížděl podle mapy na kontrolu 1. Ta měla býti někde u přelezu do staré oplocenky. Dorazil jsem sem sám a ne a ne to zase najít. Problém byl, že oplocenky byly dvě. Jedna velká s plotem asi 2m. A pak jedna nenápadná s půlmetrovým plůtkem 20m od cesty schovaná v křoví. Hezky si to na nás pořadatel vymyslel. Ale nakonec jsem ji našel. A ukázal tím lampion všem soupeřům co dojeli za mnou. OK 1:1. Jedeme dál.

Ke čtvrté kontrole jsem zvolil jinou taktiku než čtyři soupeři co uháněli po hlavní silnici. Seběhl jsem s kolem ze stráně k potoku Rokytka a pokračoval jeho údolím až k plotu obory klokočka. Zde už slídí spoustu soupeřů. Někteří jezdí proti, ale nikdo nemá. Je to boj najít lampion v lese.

Nakonec se zadaří a spěchám podél plotu na další kontrolu. Tentokráté 2 ku. Úkolem je najít břízu v lese, když tam břízy nerostou! Chvíli zásek, ale nakonec slavím úspěch.

Po lesní cestě již osamocen spěchám na nejvzdálenější a nejvíce bodovanou kontrolu 5 (30b). Ta byla na okraji PP Velký Radechov. Navigačně jednoznačně nejtěžší místo. V lese je vyjeto spoustu cest, z nichž některé obkružují kopec a jiné jdou kolmo na vrstevnice. Ne všechny jsou v mapě nakresleny. Chvíli tápu a nevím kam, když si všimnu v poprašku sněhu stopy od kola. Nechám se védst stopou a najednou stopa zmizí. Kam zmizela? Vrátím se zpátky a vidím podupané místo. Tady musí být! A byla schovaná ve smrku tak, že nebyla vidět. Kešerská skušenost se hodila.

Za 6kou to nebylo jednoduché. Opět Spustu lesních průseků z nichž některé jsou sotva znatelné. Musím na rozcestích stavět a přemýšlet nad mapu. Potká mě Rosťa a říká ještě kousek :) . Stejnak si musím napočítat ty cesty. On už se vrací ze 6ky. Ta byla opět ukryta mezi smrčky a nebylo ji jednoduché najít.

Přesun na sedmičku zdál se být jednoduchý. Jet po hřebenové cestě směrem na Kozí hřbet a odbočit na cestu, která odbočuje pod ostrým úhlem. Ostatní odbočky byly kolmo. Trochu jsem znejistěl, když proti mě jel soupeř co se ptal jestli už sedmičku mám, ale pokračoval jsem dál a našel ji.

Třetí kontrola byla o tři lesní průsmyky dál. Opět byl problém je správně spočítat. Jeden z nich byl velmi zarostlý a tak nebylo jisté zda už jsem ujel přes dva a nebo přes tři. Nakonec pomohla znalost lesních značek a tak jsem započetl i ten, málo znatelný kde bylo na stromě jen bílé Tčko. U třetí kontroly jsem dojel Rosťu, který již nějakou dobu dohledával. Asi jsem měl více štěstí a tak jsem lampion spatřil hned.

Strategii postupu za Osmou kontrolou jsem nechal v režii Rosti a dojel tam s ním. Společně jsme odlovili i zbylé dvě kontroly na stráni nad papírnou.

Do cíle v restauraci Jizera jsme dojeli společně v čase 2:23:15. Nalezli jsme všechny kontroly a nasbírali plný počet 140b. Znamenalo to pro mě 10 místo absolutně a 5 v kategorii. Kompletní výsledky jsou zde.

Winter okolo Hradce 17.1.2015

Bláto okolo HradceProč jsem jel do Hradce? Protože tam byly letos první závody na MTB. Když teda nepočítám novoroční vrchařský sprint na Žďár.

A protože to tam mám daleko jel jsem opět vlakem. Jet na závody po vlastní ose a vlakem je dobrej trénink morálu. Stával jsem v 5h, abych stihnul vlak ve 12km vzdálených Rokycanech. Vlak mě vyplivnul uprostřed Hradce v 10h a pak už jen 8km na místo závodu.

Zde se nejdříve běžel běžecký závod na 4 a 8km. Toho jsem se neučastnil a pořídil běžcům jen nějaké fotky.

Cyklisti si počkali až začne pršet. A zatímco ráno pořadatel tvrdil, že je nejsušší trať co kdy byla (tak sucho prý nebývá ani v létě). V 13h kdy byl odstartován závod cyklistů už to zdaleka neplatilo. A tak z toho sucha byl rozblácený závod jako nikdy.

Na startu jsem stál někde v polovině startovního pole, které čítalo neuvěřitelných 270 borců a borkyň. Prostě se mě nechtělo stát pod obloukem půl hodiny před startem v dešti. Po startu to trochu vadilo, ale v prvním kopci už se dalo předjíždět. Jelo se na 20 a nebo 40km. Zvolil jsem delší variantu a 20km okruhy si dal dvakrát. Ikdyž jsem po prvním okruhu byl mokrý a zablácený od hlavy až k patě. Ale přece nepojedu takovou dálku kvůli 20km ne? Z druhého kola si pamatuju jen neskutečný boj v rozježděné blátivé kaši. Bláto kladlo slušný odpor a tak to vůbec nejelo. Po podmáčené louce před cílem jsem se zahrabal a skoro se pod oblouk v sedle ani nedostal.

Nakonec jsem dojel na 27 fleku absolutně a 8 v kategorii. V čase 1:45:34 se ztrátou 13:51 na vítěze, kterým se stal Štěpán Schubert. Kompletní výsledky zde

PS: Své fotky z blátivého maratonu pochopitelně nemám. Na to už jsem vážně neměl morál mokrý fotit. Snažil jsem co nejdříve dostat do druhých suchých hadrů.

Po závodě jsem zprovoznil kolo v potoce, abych se na něm dostal na nádraží v Hradci a z nádraží v Rokycanech.

mapa_winter_okolo_hradce

Novoroční závod na Žďár u Rokycan – 1.1.2015

Novoroční závod na Žďár 2015Dlouholetou rokycanskou Novoroční tradicí je pokoření vrchu Žďár. Rokycanský sokol pořádal letos již 44. ročník kultovní turistické akce zvané Novoroční výplaz na Žďár. Pro sportovce je výzvou pokořit vrchol Žďáru co nejrychleji a tak pro ně vznikla obdobná akce zvaná Novoroční závod na Žďár, kterou pořádají Sparťané. Letos se závodilo na Žďáru již po sedmnácté. Síly přijeli poměřit cyklisté, cyklistky a přiběhli také běžci a běžkyně. Specifikem závodu je společný start běžců s cyklisty.

Na letošek nám přichystalo počasí sníh jak se na zimu sluší a patří. Bohužel zrovna na Nový rok se teplota přehoupla do kladných hodnot (3°C) a tak nastala lehká obleva. Je tedy zřejmé, že prášit od kol a bot se nebude a závod na Žďár letos díky mokrému sněhu bude obtížnější než v letech minulých. Rekord trati, který drží od roku 2008 Václav Metlička s časem 13:34 za jehož překonání je vypsána prémie 10000,- Kč tak zůstane patrně opět nepřekonán.

Na místo startu před rokycanské sídlo firmy EKO komíny s.r.o. jsem vyrazil jako obvykle po vlastní ose. Předtím volám ještě Šéďovi, ale ten je nachcíplej tak letos svoji účast ruší. Do Rokycan jsem jel přes Kozelský les a lesem pod Kotlem, abych se co možná nejvíce vyhnul nasoleným cestám. Dorazil jsem asi s hodinovým předstihem. Na místě startu už vládl čilý předstartovní ruch. Závodit přijela také naše Maruška a Vašek Auterský. Míra Mašek vyrazil na trať s fotoaparátem stejně jako moje sestra. Kromě „našich jezdců“ je zde pochopitelně řada známých tváří. Nechybí Janča Konopová, ani Karel Babka. Tomu ovšem chybí kolo. Prý včera urval přesmykač tak poběží. Do startu který byl naplánován na 13h zbývalo ještě dost času, tak jsem se jel podívat po trati až do obávaného „komínu“ (příležitostný kamenný potok, který prudce stoupá na vrchol), abych věděl jak to letos vypadá s terénem. Dole na asfaltu je rozbředlý sníh a kolo má trakci. Čím blíže k lesu tím více ujetého mokrého sněhu a kolo klouže a nahoru už je to jen uklouzaná pěšina kde se bude-li to možné poběží. Bude to zajímavý!
.
Krátce po 13 hodině padá startovní povel. Letos nezbylo na lajně pro mě místo a tak stojím za běžci, kteří jsou vypáskovaní přede mnou. Véna s Maruškou, Jančou a Karlem jsou kdesi dál v pelotonu. Hned po startu vyrazí vpřed chrtí skupinka asi pěti cyklistů. Mě spolu s dalšími cyklisty bohužel překáží běžci a tak jet nemůžeme a chytáme hned na začátku velkou díru.
Cesta vede z Rokycan po červené turistické značce polní cestou do mírného kopce k úpatí lesa a odtud začíná stoupat k vrcholu Žďáru. Před běžce se dostáváme až před mostem přes železniční trať. Pětičlenná skupinka cyklistů je na dohled asi 50m přede mnou. Snažím se je ze všech sil dojet, ale je jasné, že to nepůjde. Kolo na sněhu při silovém záběru podkluzuje a je třeba jet rovnoměrným tempem. Chvíli se mnou drží Vašek, ale pak zvolňuje. Ještě před nájezdem do terénu se z pěti uprchlíků jeden trhá. To je moje šance. Musím ho dát ještě před tím než začneme stoupat teréní pěšinou mezi šutry strmým korytem. Těsně před vjezdem do stráně se to daří. Jenže kolo klouže, hrabe a nejede. Naštěstí jemu asi taky. Následuje běžecká pasáž. Tady by bylo lepší to kolo zahodit do smrčků a doběhnout do cíle. Leč jsme cyklisti, tak se s ním musíme dřít nahoru. V této pasáži mají nyní běžci navrh. A za současných sněhových podmínek je reálné, že mě první z nich předběhne. To nesmím dopustit! Snažím se běžet, ale kloužou mě nohy a plíce mám v krku. Nejde to. Překonám nejtěžší úsek, snažím se nasednout a padá řetěz. Sakra práce, nasazuji ho snad v běhu a padá při tom blatník. Ten zahazuji do smrčků není čas se s ním nandavat. Adrenalin pracuje. Soupeř, kterého jsem pracně předjel mě nesmí dát. Rvu to nahoru co to jde a na vrchol si zaspurtuji proti chronometru. Nemohu popadnout dech ještě asi minutu po dojezdu do cíle a jsem rád, že to mám za sebou. Někdo by mohl říci, jsou to jen blbé 4km do kopce. Ale jede se na krev a je to záhul od začátku do konce.

V prostoru cíle a po celé délce trati je mnoho fanoušků z řad turistů i známých atmosféra a povzbuzování je super. Počkáme až všichni dojedou a doběhnou, s kamarády si popřejeme všechno nejlepší do Nového roku a pomalu se vracíme ke startu kde proběhne vyhlášení výsledků. Já to beru zpátky korytem abych si ve smrčkách vyzvedl blatník. Nemůžu ho najít, ale pak mě s tím Karel Babka pomohl. Díky.

Závodu účastnilo 13 cyklistů, 2 cyklistky a 15 běžců a 2 běžkyně.

Nejrychleším cyklistou byl stejně jako loni juniorský reprezentant Jan Rajchard – 15:39
Nejrychleší běžec byl Jiří Šneberger – 19:31
Nejrychlejší cyklistka byla Jana Konopová – 29:25
Nejrychlejší běžkyně byla Zlata Lukášková – 27:40

Za náš tým jsme dopadli následovně:

5.místo Martin Vít – 19:03, 8 místo Václav Auterský – 20:42, 15 místo abs. Maruška Váchalová – 32:16, ale druhá mezi ženami. Gratulace!

Jen pro upřesnění. Pohodovou procházkou to trvá nahoru 1 hodinu. Čest všem zůčastněným!

Kompletní výsledky najdete zde.

Děkujeme pořadatelům za tradičně perfektní zázemí a organizaci tohoto závodu. A všem závodníkům přejeme hodně sportovních úspěchů v novém roce. Za pořízení hezkých fotografií ze závodu děkuji své stestře. Naleznete je na rajčeti zde.

 

Kubův memoriál Kokosí Noční rejs 2014 9.ročník

Radčický lesík opět rozzářili bikeři. Dnes se jel již devátý ročník této parádní kokosí akce. Po změně času se na tmu nemuselo dlouho čekat, takže se startovalo už v půl šestý odpoledne po práci. Jela se časovka na čtyři 1,5km dlouhá kola se starty po půl minutě. Kdo nikdy nezkusil nepochopí. Je to záhul od začátku do konce. Jede se na krev a jednoduchá ani rovná ta trať vůbec není. Prostě samý singl, kořeny, lupeny, klopenky, vymletý sjezd a to všechno v absolutní tmě. Ikdyž dnes to každýmu svítílo díky číňanům, že nebyl velký rozdíl mezi tmou a dnem. Sešlo se nás asi devatenáct. Silné zastoupení měli Radyňáci, Kokosáci a Bi Esáci. Já vybojoval druhé místo, Prokop Velký Buben čtvrtý. Letos vyhrál Petr Stehlík.

Děkuji Michal J Beneš za uspořádání, perfektní značení trati reflexníma šipkama a spoustou LED na stromech. Nemělo to chybu.

Kompletní výsledky budou u Kokosáků. Řekl bych tady.

Břežanský kostitřas 2014, poprvé a naposledy?

Takto romanticky nazvala parta Rakovnických nadčenců, kteří si říkají Barový povaleči jejich závůdek na horských kolech v malebné obci Břežany. Závod je dlouhý jen 28km a má i kratší variantu 17km. Letos se jel již 13 ročník. Co si pod tím mám představit nevím? Ale nejsou kilometry jako kilometry a slovo kostitřas ve mě vyvolává pocit, že z nás trasér bude chtít vytřást duši na cestách necestách plných kořenů a kamenů.

V týdnu mě vypověděla službu vidlice, začala ucházet a neudrží tlak. Páteční večer tak trávím kompletní rozborkou a zborkou vidle. Ve dvě ráno je konečně kolo připraveno na kostitřas.

V sobotu kolem dvanáctý dorazím do malé vísky Břežany, nikde nevidím žádná auta s koly nebo lidi na kolech. Jedu projet obec, která má snad 100 stálých obyvatel. Hned první paní, kterou potkám, mě říká že jedu špatně a že závodníci se registrují v hospodě. No to mě taky mohlo napadnout, když ho pořádají Barový povaleči. Ale kde ta hospoda je? Nasměruje mne a povídá, hlavně aby přijelo dost lidí…

Hospoda byla na samém kraji obce a kol bylo opřeno o zeď požehnaně. Odhaduji, že teď se počet lidí v obci díky cyklistům zdvojnásobil. Takže až tak malý závůdek to nebude. Jen většina závodníků přijela z okolí po vlastní ose. Někteří dokonce na arabech a všemožných kostitřasech. Takže moje nemocná vidlice nebude až takový hendicap …

Odstartováno bylo přesně ve 14h výstřelem z brokovnice. Hned od startu vyletěla tříčlenná skupinka, kterou jsem pronásledoval. Po kilometru mě v lese vlítl do zadního kola velký klacek, musel jsem zastavit a vyndavat ho. Ztratil jsem asi 5 míst a nějakých 10s. Dřel jsem to do kopce co to šlo, a výsledkem bylo, že jsem se dostal do dvojice, která pronásledovala první trojčlennou skupinku. Celý závod jsem se tuto skupinu snažil roztrhat. V kopcích jsme zůstali dva a chvíli pokračovali spolu. Přišly brody kolem Javornice. Bylo jich snad 5 a některé i půl metru hluboké. Vše jsme v zápalu boje jeli. I bahna bylo požehnaně. Na chudáky ložiska nebylo čas myslet. Někde na 18km jsem ve stoupání ztratil i druhého z naší skupinky a nahoře na horizontu mě divák povzbuzující zvoněním na kravský zvonek vyburcuje, že jsem třetí. Jenže pak přišla osudová chyba v obci Šípy. Byly tam dvě odbočky za sebou. První vlevo na hlavní a vzápětí hned vpravo na polňačku. Jenže zrovna jelo po hlavní auto a zakrylo mě šipku, takže jsem vesele zdrhal z obce asi 50km/h po silnici. Zjistil jsem to až po kilometru na horizontu, kde odbočovala další polní cesta a šipka nikde žádná. Ach jo, je po nadějích. Vrátil jsem se zpět do Šípů a nalezl šipku, kterou mě předtím zakrylo auto. Za tu dobu mě předjeli oba kluci, kterým jsem předtím s vypětím sil ujel. Nakonec jsem tedy dojel 5 tý v čase 1:10:39. Zvítězil Jiří Doležal v čase 1:02:24.

Co říci závěrem. Krásná akce s přátelskou atmosférou dělaná nadčenými lidmi pro nadčené lidi. Je velká škoda, že z pořadatelů letos vyprchala touha tuto akci dále pořádat a údajně byl tento ročník poslední…

Rožmitálská 50 2014

O víkendu 13. září se měly konat dvě mé oblíbené cyklistické akce.

Bez názvuRožmitálská a Přeštická padesátka. Z počátku jsem si nemohl vybrat, kam se vydat, nakonec jsem zvolil Přeštice. Situace se ale změnila díky pátečnímu vytrvalému dešti. Pořadatelé se rozhodli závod v Přešticích kvůli podmáčenému zázemí zrušit. Jedny dveře se zavřely a zároveň se otevřely druhé. Padesátky v Rožmitále jsem se zúčastnil loni (ještě jsem nedopsal článek :/ ) takže jsem věděl, co od tratě čekat. Oproti loňsku se trasa díky vydatnému dešti místy změnila na rozblácenou klouzačku.

Výstřel z revolveru v 11 hodin odstartoval závod, balík se dal pomalu do pohybu. Nikdo se nikam nehnal, jelo se pohromadě tempem jako na projížďce. Byl jsem hned vepředu, kdyby náhodou někomu bouchly saze, abych mohl zachytit případný únik. Zajelo se do lesa, kde se trasa pomalu zvedala a balík se začal natahovat. Držel jsem se v první pětici a už se za sebe neohlížel. Spíš bylo potřeba sledovat, co se děje přede mnou. Každou chvíli se vyhýbat louži, aby byl stroj co nejdéle pojízdný bez zbytečných kilogramů bahna. Pomalým, ale konstantním zrychlením jsme se vzdalovali, až se naše pětice utrhla. Spíš než se soupeři jsem musel zápasit s vlastním tělem. Začalo mi píchat v boku a gel, který jsem si dal před závodem, se nechtěl vstřebat. Za každou cenu jsem se chtěl zůstat ve skupince a visel za nimi jako na gumě. Zhruba po hodině závodu se konečně tělo umoudřilo a já doufal, že už to bude v pohodě a začnu taky konečně střídat, čímž bych se prvně dostal na samotou špici závodu J. Neustále dohánění skupinky mi sebralo spoustu sil a nahlodalo mojí psychiku. A navíc chlapy diktovali neustále ostré tempo, proto jsem se dopředu ani nehnal. Po výšlapu na Třemšín následovaly dlouhé sjezdy, kde jsem si drobet odpočinul. Ne na dlouho, přišly další stoupání a s nimi první křeče, který jsem zahnal hrubozrnnou solí. V poslední fázi závodu nás čekal závěrečný výstup na 753m vysokou Štěrbinu. Loni mi tenhle kopec pořádně vytrestal, poučen jsem si před ním dal hroznový cukr, aby mi nedošlo. Místo toho mi došel ionťák v bidonu a pokračoval jsem dál na sucho. Za rybníkem ve Voltuši jsem definitivně rezignoval a vedoucí čtyřčlenná parta se mi nezadržitelně vzdalovala. Chtěl jsem jen udržet svojí pozici a dojet závod na jistotu do cíle. Kousl jsem se a vyšlapal (částečně i vytlačil bajk) na vrchol. Do cíle zbýval pouze dlouhý sjezd. Jel jsem opatrně, abych nezdefektil nebo abych zbytečně nenaboural. Cesta byla rozbahněná, kolo v rozrytých kolejích plavalo až mi to rozhodilo, zapíchlo se předním kolem do bahna a já letěl „přes boudu“ do judistického pádu vpřed. Naskočil jsem na bajk a pokračoval do cíle. Na poslední louce už jsem mlel z posledního a dorazil jsem do cíle v čase 2:34:11. za ředitelem závodu Michalem Válou. Závod vyhrál Hořejší Josef ml. v čase 2:29:46. Dojel jsem na 5. místě absolutně a 3. v kategorii.

 Co říci závěrem? Závod byl náročný, trasa byla značená lépe než loni. Nejelo se mi jak bych si představoval a borci jeli jako motorky. Všichni závodnici si trasy a bahna užili dostatek. Oproti minulému ročníku jsem si nevšiml, že by někdo dojel s ulomeným šaltrem (loni snad nýtovali čtyři závodníci) Ti, co odjeli domu předčasně, odjeli jako jediní bez ceny, neboť z tomboly nikdo neodešel z prázdnou. Zvláštní pozornost si zaslouží předávané ceny vítězům, se kterými si pořadatelé opravdu vyhráli. Snad jen příští rok Rožmitálská padesátka nebude kolidovat s jinými závody, abych se jí mohl opět zúčastnit.

Hasištejn Bike 2014

Bez názvu

První zářijový víkend jsem kývnul na pozvání kamaráda Vítka na akci v Prunéřově. Závod se konal v rámci Poháru Peruna, který je složen z devíti závodů, kde nechybí XC, maratony, triatlon či sprint do kopce. Trasa složená ze dvou okruhů byla dlouhá cca 43 km. Převýšení, odpovídající výstupu od hladiny moře na vrchol šumavského Špičáku slibovalo, že v závodě nouze o kopce nebude. Ve 13 hodin se odstartovalo. První kilometry vedly po hladkém asfaltu do mírného kopce. Další už lesní cestou táhlým stoupáním, kde jízdu znepříjemnily kluzké kameny a kořeny. Následně střídání zvlněných úseků a prudších stoupání, poté kolem zříceniny hradu Hasištejn. Odtud kratší singl a malý sjezd. Na závěr poslední velké stoupání, kde se otvíral krásný výhled pro technika, méně pro ekologa na uhelnou elektrárnu Prunéřov. Okruh se uzavíral sjezdem se dvěma parádními singly ke kempu, kde bylo zázemí celého závodu.

Do prvního kola jsem vyjížděl s rozvahou, protože jsem nevěděl, co bude následovat.  První stoupání lesní cestou chtělo pevné soustředění, aby kolo zbytečně neprokluzovalo na mokrém podkladu. Po chvíli se mi zdálo, že ten kopec snad nemá konce. Mezitím mi zmizelo čelo závodu z dohledu, ale jel jsem si pořád svoje tempo v malé skupince. Před hradem mi postupně mizeli, protože většina zatáček byla utažených a nebylo vidět dopředu co se za nimi skrývá. Hrad jsem si v tom tempu nestihl prohlédnout. Zaznamenal jsem jen obvodové zdi a spíše pátral kudy dál. Po nasměrování jsem se vydal na první krátký singl. Ve sjezdu na travnaté louce slyším pravidelně se opakující syčení. „Jen to néééé“ říkám si. Snad mi jen drhne kotouč. Ale po chvíli cítím, jak mi plave zadní kolo.  Zastavil jsem a zjistil škody. Plášť zadního kopla byl proříznutý z boku. Chvíli to vypadalo že se to zamlíkovalo, ale když jsem plášť dofukoval, opět unikal vzduch s mlíkem. Nezbylo nic jiného než nandat duši. Mezitím kolem mne projížděli závodníci a ztrácel jsem jednu pozici za druhou. Rychle jsem dofoukl a nasadil kolo do rámu. Defekt mi na jednu stranu pěkně naštval, ale zároveň namotivoval. Rozhodl jsem se to napálit, zařadil jsem pomyslný vyšší stupeň a vydal se získat ztracené pozice zpět. V druhém singlu jsem se nevešel do zatáčky, vyjel z trasy a musel jsem to vytlačit zpět. Říkám si, bacha nato do dalšího kola! V kempu jsem doplnil energii, vyměnil bidon a letěl do druhého okruhu. Trasu už jsem měl zmapovanou a o to víc jsem se mohl pouštěl do zatáček. Ve sjezdech už to bylo občas na hraně. Jelo se mi parádně, singly technický, ale krásně jezditený a v duchu jsem si říkal že bych si ten okruh zajel klidně po třetí. Tuto myšlenku ale rychle zahnal poslední kopec a už jsem se řítil směr cíl. Blížilo se místo, kde jsem v prvním kole udělal chybu. Ve velké rychlosti jsem se opět nevešel do zatáčky a znovu jsem musel vytlačit kolo na trasu.

Dojel jsem do cíle v čase 2:20:36 na 19. místě absolutně a 5. v kategorii. Závod vyhrál Marvan Vojta v čase 1:53:18. Trasa závodu se mi velmi líbila, značení bylo bezproblémové a celá akce měla pohodovou atmosféru.

výsledky zde: http://pohar-peruna.cz/registrace/wp-content/uploads/hasbike_2014.pdf

foto zde: http://hnizdil.rajce.idnes.cz/Hasistejn_bike_2014

Baroko maraton 2014 Plasy – aneb bez tréninku to trochu bolí

Baroko maraton 2014 - úvodní foto

Jak již titulek napovídá, 6. září v sobotu se konal na velké louce v Plasích svátek všech běžců, kultovní Baroko maraton. Hodně jsem o tomhle závodě slyšel a většinou samá pozitiva a chválu hlavně na trať. Takže jsem neváhal a přihlásil se. Jelikož ale neběhám nijak pravidelně, naposledy někdy na jaře, tak jsem se přihlásil na poloviční trasu 21km. Limit startujících bylo 1000 závodníků a závodnic a byl naplněn již ve čtvrtek.

V sobotu jsem vyrazil do Plas s Honzou (Burákem) a jejich rodinnou skvadrou. Lucka s mladým Honzou běželi 10km a já s Burákem půlku. Zvyklej z kola jsem se řídil heslem, že je lepší bejt v předu alespoň na startu než nikde a začal jsem okupovat místo těsně u lajny.

Baroko maraton 2014 - mapa V 10 hodin zazněl startovní povel a hlavní závod spolu s naším a masa lidí se dala do pohybu. První úvodní kolo vedlo okolo louky. Byly pro to dva důvody. Jednak aby se roztrhalo startovní pole a taky hlavně kvůli divákům, kteří dotvářeli perfektní atmosféru. Po druhém průběhu startovním obloukem se peloton ztočil do terénu a začalo se závodit. Já měl plán jasnej, udržet se Buráka zuby nehty a zkusit to nějak vydržet. Vzhledem k vzdálenosti jsem čekal trochu volnější tempo, ale všichni běželi jak kdyby byl za 10 km cíl, tak jsem běžel taky. První občerstvovačka. Dávám ionťák, vodu a stíhám Honzu, aby mě moc neutekl. Na asfaltovém úseku ho doháním a držím se ho. Pak přišly na řadu seběhy. Z kopců jsem neměl šanci a jenom jsem viděl jak se vzdálenost mezi námi prodlužuje. Trasa je parádní, pěkný singlíky občas nějakej asfaltovej přeběh, ale většinou terén a tudíž měkko pod nohama. To mám rád. Na druhé občerstvovačce byl už Honza asi 500 metrů přede mnou a mě  se začínala nabourávat psychika. Baroko maraton 2014 - profilNesmím teda zapomenout na Benža, kterej mě nadjížděl na kole, fotil a hlavně psychicky podporoval za což mu patří velký dík. Tady už jsem ale začínal pomalu ztrácet svoji rychlost a pomalu mě sem tam začal někdo předbíhat. Před 3.občerstvovačkou už jsem měl vážně krizi. To jsem ještě netušil jakej kopec mě za ní čeká. Hlava byla čím dál tím víc nahlodaná jak mě předbíhali závodníci značně staršího data narození a já začal vnitřně supět, ale tělu se nějak nechtělo nebo co. Tady jsem pár úseků šel a propadal se hlouběji a hlouběji startovním polem. Už jsem byl vnitřně nějak rozhodlej, že to prostě do cíle nějak došoupu. Následoval seběh do Žebnice, kde byla 4. občerstvovačka, kterou jsem hned využil a napojil se. Tady mě doběhla druhá holka a to mě nakoplo. Tělo začalo zase trochu spolupracovat a z mého trochu neidentifikovatelného stylu se začal opět stávat běh. Na kopci čekal Benžo  a řve na mě:“tady už to je jenom z kopce singlama už to máš tak 4 km“. Jak já si přál skopnout ho z toho kola a chvíli se svézt z kopce. Neuděla jsem to :) . Protáhl jsem krok a držel se skupinky přede mnou. Pátou občerstvovačku jsem ani nevyužil, protože děvčata od ní hlásila 2 km do cíle. Tady jsem předběhnul tu druhou holku a držel tempo. Hlava už chtěla domů do cíle a tělo jí kupodivu následovalo. Když ale trasa před obloukem uhýbala vpravo a hnala mě ještě okolo celé louky, bylo to jako když vyhodím kotvu. Nohy byly jak z olova. Dívčina mě předběhla a začínala mě mizet z obzoru. Připadal jsem si jak když tlačím auto se zataženou ručkou. Prostě hrůza. Silou vůle jsem se dopajdal pod starovní oblouk a v čase 1:50:10  jsem závod dokončil na 66. místě celkově a 31.místě v kategorii. Závod vyhrál Karel Pilař v čase: 1:26:10, Hlavní závod tedy maraton vyhrál Radek Bruner v čase: 2:52:12.  Celkové výsledky jsou zde.

Co říci závěrem: Trasa závodu je krásná a vede nádhernou přírodou, ale na to, aby si to člověk pořádně užil je třeba trochu nátrénovat. Atmosféra byla parádní,  jen tak dál a za rok se zas uvidíme. Zvláštní poděkování patří Benžovi za fotky.

SAM_2338a.jpg
SAM_2338a.jpg
Honza s kamarádem jako vodiči dlouhé trasy maratonu u rozdělování tras kousek za Vrážným
SAM_2342a.jpg
SAM_2342a.jpg
Vítěz maratonu Radek Brunner tentokrát ještě na druhém místě.
SAM_2350a.jpg
SAM_2350a.jpg
Kýťa běžel maraton a hned za první občerstvovačkou mě utek.
SAM_2351a.jpg
SAM_2351a.jpg
Před rozdělením tras jem měl v nohách cca 6 km a bylo mě ještě do smíchu :)
SAM_2355a.jpg
SAM_2355a.jpg
Tady je to kousek za Mladoticema za druhou občerstvovačkou a humor mě začíná přecházet.
SAM_2357a.jpg
SAM_2357a.jpg
Za Mladoticema, ještě běžím co to dá.
SAM_2358a.jpg
SAM_2358a.jpg
U Šebíkova před 3 občerstvovačkou se mě začala zmocňovat únava a hlava nechtěla moc dál.
SAM_2369a.jpg
SAM_2369a.jpg
Občerstvovačka u Šebíkova byla nejlépe vybavená. Dal jsem Ionťák, popadnul tabulku čokolády a kus jabka a pokračoval dál. Síla mě ale začala opouštět. Asi tak po 300 metrch jsem musel prvně jít :(
SAM_2374a.jpg
SAM_2374a.jpg
Značení bylo perfektní, nedalo se zabloudit.
SAM_2381a.jpg
SAM_2381a.jpg
Za Žebnicí za 4 občerstvovačkou mě předběhla druhá holka.To mě nakoplo a zase jsem se trochu rozběhnul.
SAM_2384a.jpg
SAM_2384a.jpg
Už se to blíží už jenom 2 km do cíle.
SAM_2387a.jpg
SAM_2387a.jpg
V cíli byl mumraj jak v úlu, atmosféra byla dokonalá.
SAM_2388a.jpg
SAM_2388a.jpg
Poslední metry a jsem v cíli. Nohy mám jak z olova a spíš už to připomíná chůzi než běh :(
SAM_2389a.jpg
SAM_2389a.jpg
Hurá, mám to konečně za sebou, moje první půlka v životě, ale stálo to za to.

 

Spoke Maraton 2014

EP8A5367

Poslední srpnovou sobotu jsme opět s přítelkyní Lůcou vyrazili na maraton do Kralovic. Oproti loňskému ročníku se trasa natáhla z 50 na cca 66km. Samozřejmě úměrně tomu přibylo kopců. Lůca však už nejela jen jako doprovod, ale střihla si krátkou trasu.

Nejdelší trasa (i všechny ostatní vždy s půlhodinovým odstupem) byla odstartovaná olympijskou vítězkou Evou Samkovou. První kilometry vedly jako loni po asfaltu k nedalekému lesu. Zde už nastala první změna a cesta nabírala první výškové metry.

V kopci se mi jelo parádně. Chtěl jsem zajet co nejlepší výsledek a snažil jsem se držet nastavené tempo. Čelo závodu se postupně natahovalo a mne se dařilo jet vždy pohromadě s nějakou skupinkou. Jakmile z ní někdo přede mnou odpadal, přidal jsem a skupinku docvakl. Postupně  jsme se vyseparovali a pokračovali dál ve trojici. Zhruba na 30. km po dlouhém sjezdu a singlu ke Střele následoval nepříjemný prudký padák. Ten mi dostal do pěkný šlamastiky. Na jeho začátku mi rozhodily kořeny a když jsem chtěl jít zadkem za sedačku do sjezdového postoje, zasekly se mi kraťasy o špičku sedla a v tom prudkém spádu se mi nepodařilo za sedlo přesunout. Zkoušel jsem se všemi možnými pohyby pánví uvolnit, ale marně. S těžištěm nad předním kolem jsem byl už už smířen, že poletím přes řídítka. Naštěstí jsem to ustál a povedlo se mi posadit opět na sedlo až v potoce.

sjezdblank

Za polovinou tratě jsem celkem netrpělivě vyhlížel další občerstvovačku. Ionťák v bidonu mi rychle ubýval a bylo potřeba doplnit i cukry.
Další kopce a louky na větrných pláních ubíraly síly a cítil jsem, že nemám daleko ke křeči. Přenesl jsem kolo přes brod a při zacvaknutí nohy do pedálu přišla prudce bolest do stehna. Rychle jsem to rozjel a jel dál. V kopci už přišla křeč do obou stehen. Jakmile se dostala noha do horní úvratě, sval zatuhnul. Nemohl jsem zastavit, protože s napnutýma nohama se na kolo nasednout nedá. Snažil jsem se sám sebe obelhat a dělal jsem, jako že mi to nebolí a tak vyšlapal až a vrchol kopce. Vytáhl jsem z kapsy sáček se solí, prokousl ho a nasypal si sůl do pusy. Za chvilku bylo po problému. Od poloviny trasy si toho moc nepamatuji, sledoval jsem jen jestli se ty nohy, co šlapou přede mnou, příliš nevzdalují a jestli jedu ideální a čistou stopu. Při pohledu na tepák stále svítila cifra kolem 180 tepů za minutu. Poslední třetina závodu už byla hodně o vůli. Opět mi docházelo pití i energie. Bezpočet prudkých výjezdu a jako na potvoru se spoustou kořenů a kluzkých kamenů. Za každou cenu jsem se chtěl udržet ve skupince. Při cestě k poslední občerstovačce jsem si oddechl v závětří. Doplnil jsem tekutiny a nasoukal do sebe několik kusů banánů. Pokračovali jsme po asfaltce. Na malou chvilku jsme polevili z tempa a prohodili pár slov. Na trase se mezitím objevovali závodníci z krátké trasy. Banán mi nakopl, a jako by ve mne bouchli saze, začal jsem opět závodit. Nasadil jsem ostré tempo a jeden jezdec odpadl. Ve dvou jsme se střídali a valili do cíle. V posledním stoupání jsme ještě předjeli dva bikery z dlouhé trasy dostali jsme pár slov na podporu od kamaráda Honzy Faltína a už jsme měli Kralovice na dohled. Jak to tak bývá, k cílové rovince jsem tahal opět já a na závěrečný spurt už mi nezbylo tolik sil. Dojel jsem do cíle v čase 03:15:06 na 13. místě absolutně a 4. místě v kategorii. Závod vyhrál Ondřej Paur v neuvěřitelném čase 02:44:42.

V barvách našeho dresu se zajela svůj první maraton Lucka. Na začátku nasadila ostré tempo a postupně se drala vpřed. Dojížděla skupinku za skupinkou, ale pak dostala krizi. Na občerstvovačce doplnila síly a pokračovala dál a postupně jí dojížděli závodníci, které už předjela. Bohužel se jí na trase porouchala přední brzda a tak jí kolo dlouho přibržďovalo. Ale i tak dojela na pěkném 26. místě absolutně a 6. místě v kategorii.

Suma sumárum, pěkná biková akce, trasa perfektně značená, dostatek občerstvovaček Jako hlavní cena v tombole bylo horské kolo. Na své si přišli i ti nejmenší, kteří měli svůj závod. Dokonce i někteří čtyřletí špunti zajeli krátkou 25km trasu.
Kompletní výsledky k nalezení zde: www.spokemaraton.cz/vysledky/

EP8A5805

Aktuálně
příští trénink 18.12.2018

24.2.2018 - RADOUŠOVO BLOUDĚNÍ 2018
Sponzoři
Archiv
Fotografie dne
Předpověď počasí
Kalendář
Prosinec  2018
Po Út St Čt So Ne
   
  1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31  
Anketa
TOPlist