Ledový kafe – 9.2.2013
Jsou to již tři roky kdy se poběžovická parta Silný kafé, poprvé rozhodla uspořádat zimní závod horských kol v zasněženém Českém lese. Ani letos jsem si nenechal tento ojedinělý závod ujít.
Zimní počasí je velmi nevyzpytatelné a do poslední chvíle nebylo jasné co nám zima v den D – sobotu 9.2.2013 nachystá a jak moc ledový to letošní kafe vlastně bude. František z pořádajícího teamu se ze všech sil snažil najít odpověď na tuto otázku dlouho dopředu sledováním renomovaných internetových serverů předpovídajících počasí. Nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, to jak bude se nejpřesněji stejnak člověk dozví až v sobotu ráno. Hned po probuzení kouknu z okna a vidím parádní chumelenici a na teploměru rtuť co atakuje -3°C. Hurá padá sníh pojedeme na… Né sáně nechávám doma, ty se do kopce musí tlačit. Jedeme sáňkovat na kolech do Českýho lesa na ledové kafe 
.
Vyzvedl jsem Vaška v Plzni, naložili jsme kola na střechu auta a přesunuli se do Hory sv. Václava. Již cestou byla docela sranda pozorovat v chumelenici nechápající pohledy ostatních řidičů, chodců či policajtů na střechu našeho vozu mířícího do hor. Po hodině jízdy jsme na místě. V malé vesničce už to tou dobou žilo a vládla zde úžasná přátelská atmosféra. Ostatně jako na všech akcích kafařů.
Do penzionu Pohoda, který poskytl všem závodníkům a pořadatelům zázemí jsme došli pro čísla. Pak jsme se jeli trochu projet do kopečka na Šidlákov a zjistit jak moc to klouže. Už pár šlápnutí na mém závodním biku prozradilo, že jsem na „něco“ zapomněl. Po zimním závodě v Hradci jsem vyměnil na kole řetěz, ale od té doby jsem jezdil měsíc jen na jiném kole – zimáku. Nový řetěz tedy ještě neseděl a celkem solidně střílel. Co se dá dělat, budu se s tím muset nějak poprat. V duchu jsem se uklidňoval, že se třeba zase polovina závodu půjde pěšky a nebo poběží jako loni a řetěz nebude tolik potřeba.
Krátce před jedenáctou se pod startovním obloukem seřadilo rekordních 50 závodníků včetně jedné odvážné ženy. Po chvíli bylo odstartováno a já si nechávám odjet čelo závodu. Nemohu se pořádně opřít do pedálů. Řetěz se na mých pastorkách chová jako by tam nebyly zuby. K první zatáčce závodu z udržované cesty do terénu vjíždím v druhé polovině startovního pole. Alespoň se nemusím tolik obávat, že mě kolo podjede na ledu hned v první zatáčce. Cestou do kopečka hledám šaltrem pastorky co nebudou tolik střílet. Kulometnou palbou za kterou by se nestyděl ani slavný akční hrdina rambo plaším soupeře kolem sebe. Sláva je naladěno – ten největší pastorek vzadu nestřílí, ale zase to na něj moc nejede. Kmitám nohama jak večerníček a snažím se předjíždět alespoň soupeře, kteří se začali v hlubším sněhu bořit. Po louce se jede naštěstí docela pomalu, takže to stíhám ukmitat a ještě sem tam někoho i předjet.
V Načetíně jsme najeli na rovnou udržovanou asfaltku. Zkouším řadit těžší převody a sjet čelo závodu. Celkem to jde, na rovině to tolik nestřílí. Snad si řetěz sedne. Trasa prudce uhýbá doleva na Sezemín a následuje první sjezd do údolí Mlýnského potoka. Na to že se jede po asfaltu na kterém je led překrytý čerstvým prašanem se jede na můj vkus až moc rychle. Získávají borci co nad tím nepřemýšlí. Za Sezemínem vjíždíme do lesa a začínáme stoupat na Lysou horu. Pohybuju se asi na 5 místě a k Vranovskému sedlu jsem se dotáhl až na prvního závodníka. Řetěz si naštěstí začal sedat. Ve sjezdu mě předjíždí dvojice závodníků z Rotor teamu. Jirkovi to v prudké levotočivé zatáčce ve sjezdu podjelo a padá k zemi. Na Malou skálu tak jedu na třetí pozici. Začínáme se škrábat na Škarmanku. Letos se to tu podařilo traktoru protáhnout a tak se dá jet hodně vysoko v sedle. Sněhu přibývá a v nejvyšším bodě trati je třeba stejnak trochu popoběhnout. Dolů se to dá jet, ale občas člověka rozhodí hlubší závěj. Ve sjezdu mě předjíždí Vašek Hlaváč, který se se svými snad metrovými řídítky vládne lépe svému stroji. Než sklesáme do Novosedelských Hutí předjede mě ještě Jirka Mandaus.
Ve vsi se moc neohřejeme a hned se točíme zpátky do kopce na Starý Herštejn. Ve stoupání jsem předjel Jirku. Zasněženou cestu křižují potoky a ledové plotny. Těžko vybírat stopu. Na ledu to klouže, a stříkající voda z potoka mrzne na přehazovačce, která pak přestává pracovat. Naštěstí se pořád ještě stoupá. Řadím lehčí převody a tahem lanka se daří zmrzlou přehazku rozhýbat. Na Liščích domkách předjíždím Vaška a začínáme sjíždět na Šidlákov. Občas mě to v závěji na loukách nepříjemně rozhodí a jistější Vašek mě zase bere. V následujícím kopečku mu to zase vracím a snažím se mu ujet. Sjezd do Šidlákova byl lemován nějakými sochami ze dřeva a železa. Naštěstí jsem žádnou neobjal. V Šidlákově vjíždíme na zledovatělou cestu posypanou štěrkem. Do cíle v Hoře sv. Václava zbývají 2km z kopce. Nemám velký náskok nad Vaškem a tak musím jet hodně rychle, aby mě nedohnal. Tyhle dva kiláky do cíle byl hroznej adrenalin. Konečně vidím oblouk cíle a šikanu před ním. Jak tam ale v té rychlosti ze zledovatělé cesty zatočím je třeba rozmýšlet hodně dopředu, abych nespadl v poslední zatáčce.
Cílovou bránou jsem projel v čase 1:32:56 na třetím místě absolutně a překvapivě druhý ve své věkové kategorii . Zvítězil Josef Fiala s časem 1:31:43. Za náš team startoval také Vašek Auterský, který si dojel pro krásné 10. místo absolutně a 8. místo v kagorii v čase 1:49:20. Největším hrdinou závodu byl kamarád Čeněk Vávrovec, který celý závod dokázal absolvovat na stařičkém favoritu s krosovými pláštěmi. Závodu se letos zůčasnilo 46 dobrodruhů a všichni včetně jedné ženy, která si zaslouží náš obdiv, dorazili do cíle. Zde jsou kompletní výsledky Ledovýho Kafe 2013.
Co říci závěrem? Jako účasník všech třech ročníků Ledovýho kafe můžu trochu srovnávat. První rok nás jelo jen pár, jestli si dobře pamatuji tak 18, byla celkem velká zima a hodně sněhu. Druhý ročník byl ve znamení velké oblevy, těžkého mokrého sněhu ve kterém se nedalo pomálu chodit natož jezdit na kole. Přesto do toho šlo asi 35 závodníků a všichni co se dostali tenkrát do cíle si opravdu hrábli na dno svých fyzických i psychických sil. Důkazem o tom je fakt, že loni i první závodník měl o více než hodinu horší čas než letos. Díky mrazivému počasí byl ten letošní ročník nejpodobnější tomu prvnímu. Jen se to tentokrát jelo obráceně. O Vzrůstající zájem o tento závod dokládá skutečnost, že letos se přihlásilo celkem 55 bikerů, 3 z nich se odhlásili před startem a 6 jich nedorazilo na startovní čáru z důvodu nemoci.
Organizátorům závodu velice děkujeme za uspořádání této naprosto ojedinělé akce. Zázemí, značení a vše okolo jste měli perfektně zvládnuté.
Článek o závodě i s pěknou fotogalerií je možné najít také v Domažlickém deníku. Zde je k vidění další fotogalerie ze závodu Ledový kafe 2013.
5 Odpovědi to “Ledový kafe – 9.2.2013”
Vložit komentář
[...] jak napínavou knížku. Dokonce si i vzájemně někteří děkovali za pomoc někde na trase. Martinův článek to ostatně dokazuje. Píše, že to byla po všech stránkách skvěle zvládnutá akce. Nemohu [...]
Gratulace k další bedně, jen tak dál
Diky Sedo! Skoda ze jsi nejel, byla to sranda
Parada. Dobre pocteni, super vysledky.
[...] článek také najdete i s obsáhlou fotogalerií v Domažlickém deníku. Na stránkách týmu Radyněbike.cz je autentický popis jednoho ze stálic našich bláznivin Martina [...]